Miluji tě, nenávidím tě - kýč jak bič, level 1

9. ledna 2020 v 19:46 | Vendi Dušáková |  Recenze

Ano, podzimní ladění je lehce s křížkem po funuse, ale třeba u nás na jihu se sníh ještě neukázal. Ani vločka! #bitchidontusefiltres


Je vám to tvrzení povědomé? Určitě ho neslyšíte poprvé. Nejčastěji bývá zmiňováno právě u romantické a erotické literatury. Ano, je těžké být originální, pokud vezmeme v potaz, kolik titulů v uvedených žánrech vychází. Jenže stejně by si mohli stěžovat autoři severských krimi či detektivek obecně… thrillerů… dětských knih… prostě všichni. Jednoduše tento argument neberu, protože jiní nám ukazují, že to jde. Ať už s minimem klišé, nebo s originálním nápadem, pojetím či zápletkou. Já osobně se navíc řadím do kategorie průměrná romantická lama, čili není zase tak složité mě uspokojit. Bavíme-li se o stránce knižní lomeno čtenářské.

Dvojice, která píše pod pseudonymem Christina Lauren, do skupiny překvapivých a neklišoidních autorů rozhodně nespadá. Minimálně s knihou Miluji tě, nenávidím tě. Božský bastard mě potěšil daleko víc. Dnešní kniha je názorným případem toho, jak rozhodně úspěšnou erotickou záležitost nevytvořit. Což lze, teoreticky, brát jako pozitivum. Názorně si tedy ukážeme, jak bestseller pro dospělé v žádném případ nepsat:

První pomyslné vraždy se autorky dopustily neuvěřitelnou dardou podrobností. Upřímně, kdybych si chtěla přečíst knihu na téma: Jak funguje svět agentů hvězd, půjdu tímto směrem. Bohužel jsem požadovala vzrušující erotiku a ne, že mi autor vypíše díru do hlavy detaily, které mě nudí, nic mi nedávají a příběh zbytečně zahlcují.


Vražda číslo dva jsou hlavní postavy (a to není jen případ těchto spisovatelek), které už po prvním rande ví, jak mocně se do svého protějšku zamilovali. Tady to alespoň zmírnily faktem, že postavy se pouze mají rády. Ne, že by to snad něco měnilo či zachraňovalo.

Vražda číslo tři… a teď už je to skutečně na zavolání detektiva, který by obě dámy, stojící za tímto příběhem, důkladně vyšetřil, prošetřil a následně zavřel někam do hloubky a tmy. Erotika. Když vydám něco, co avizuji jako erotický román, co by mělo za něco stát? Ano, odpověď je nasnadě. Netrvám na scéně, natažené přes pět stran, od které by se i porno mohlo učit, ale herdek nějaké podrobnosti bych přece jen ocenila a ne bušil do mě tvrdě… bla bla bla a je po jednom odstavci hotovo. Co to má být? Trochu námahy… detailů… můžu si přečíst kuchařku, když budu požadovat něco nemastného neslaného, co mě nezasytí, nýbrž pekelně naštve.

Kolem a kolem obal vypovídá o obsahu pod ním. Šedé nudné nemastné neslané utahané cosi, co se tváří jako erotický příběh, potažmo romantický, ale čtenáře, který už má něco načteno, rozhodně neuspokojí. Zvlášť pokud víte, že to autorky umí podstatně lépe. Jistě, i mistři mají slabé chvilky. Reynard pohnojil Temného Římana, Castillo pomaličku vykrádá sama sebe, Carter nasadil laťku a ve snaze ji překonat se pohybuje zatraceně a nebezpečně vysoko, za Kotletou stojí velká řada očekávání a jen jeho sekera ví, zda jim dostojí a tak bych mohla pokračovat. Byl to průser, takže se příště polepšíme. Jsou dvě možnosti. Buď měly autorky slabou chvíli a napraví si příště reputaci, nebo si je škrtnu ze seznamu a bude vymalováno!

Název: Miluji tě, nenávidím tě (2018)/Dating You/Hating You (2017)
Autor: Christina Lauren

Vendi Dušáková
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama