ROZHOVOR: Martin Štefko

2. listopadu 2019 v 11:38 |  Rozhovory




Martin Štefko je meno, ktoré si môžete prečítať rovnako na obálke kníh, ako aj na ich zadnej strane. Tento tridsaťtriročný rodák z Českého Krumlova rovnakou mierou fušuje do spisovateľského, aj vydavateľstkého remesla. Jeho dieťa, nakladateľstvo Golden Dog, stojí za dielami ako Kazatel od Honzy Vojtíška, či nedávno vychádzajúci Mízožravci Petra Bočka. Okrem toho je sám autorom pozoruhodných kníh Nikdy se nepřestala usmívat, Zatracenci, či Mrtví kráčí po zemi. Na prvý pohľad pôsobí nenápadne, pri rozhovore mi však ochotne porozprával čo-to o vlastných skúsenostiach zo sveta kníh, aj o ňom samom.

Knižní díra: Čo ty a knihy? Kedy sa prejavila tvoja vášeň pre literatúru?
Martin Štefko: Až někdy v pubertě. Dřív jsem moc nečetl, ale pak jsem se do knih pustil. Uhranuly mi ty světy, které se přede mnou najednou otevřely. Nejprve Foglar, ale pak King, Herbert, Dick. Tohle byla asi trojice, která mě dostala nejvíc. Někdy od patnáctého roku jsem celkem běžně dával více jak sto knih ročně.

Knižní díra: Takže iní chlapci v tvojom veku obháňali dievčatá a ty si sedel medzi knihami?
Martin Štefko: Přesně tak Byl jsem introvert a v pubertě jsem rozhodně neměl moc sebevědomí, takže se mi vlastně líbilo se zavřít do těch fantaskních světů, ať už byli hororové, sci-fi nebo i fantasy, protože jsem se samozřejmě dostal i k Harrymu Potterovi nebo Pánovi prstenů. Číst ty příběhy, to bylo jako magie. Najednou jsem se dostal do jiného světa. A asi se mi tam líbilo.

Knižní díra: Okrem teda toho obligátneho Harryho Pottera a Pána prsteňov, čítal si v tej dobe niečo, k čomu sa z nostalgie doteraz rád vraciaš?
Martin Štefko: Vyznávám spíše styl, kdy chci číst pořád něco nového, něco, co jsem ještě nečetl. Ale jsou knihy, které mě ovlivnily natolik, že si je rád přečtu, že v nich znovu rád něco najdu. Takové jsou knihy z Kingovy série Temná věž. Líbila se mi na nich už před těmi skoro dvacet lety jejich multižánrovost, což se hodně promítlo i do mé tvorby. A prostě je tam Pistolník... To je postava, která je tak archetypální a pro mě geniální, že ji sám často využívám, i když myslím, že přece jen jinak, než Stephen King.

Knižní díra: Predpokladám, že knihy ťa potom nejako doviedli k samotnému písaniu. Pamätáš si prvý príbeh, ktorý si dal na papier?
Martin Štefko: Přesně tak. K psaní mě dostaly světy, které se mi otevřely díky knihám. Najednou jsem zjistil, že já je mám v hlavě taky a že je chci dát na papír, i když jsem v té době neměl žádné ambice je předávat dál. Prostě jsem jen chtěl psát. A ano, svou první povídku asi nezapomenu. Jmenovala se Časové jámy a byla o tom, že se vojáci ze současnosti časovou jámou propadnou do středověku.

Knižní díra: Ty ako autor máš dosť široký záber. Vyberá si žáner teba, či ty si vyberáš jeho?
Martin Štefko: Všechno řídí příběh, to on si vybere žánr. Já to jen zapisuji.

Knižní díra: A je nejaký, do ktorého by si za žiadnych okolností nešiel? Buď preto, lebo ho nemáš rád, alebo proste vieš, že by si ho nezvládol?
Martin Štefko: Klasická červená knihovna mě absolutně neláká. Má pravidla, kterými bych se nikdy nechtěl řídit. Netvrdím, že nemám rád romantické příběhy, naopak si myslím, že je sám píšu, jen jsou posunuté do trochu jiné roviny. Válečný román bych nepsal, nemám k tomu žádné zkušenosti a ani mě to příliš nebaví. A pokud odhlédnu od jakýchkoli textů s propagandistickým poselstvím, ať už náboženským nebo politickým, což bych nepsal nikdy, tak se asi vyloženě žádnému žánru nebráním. Anebo mě aktuálně žádný nenapadá.

Knižní díra: Kde teda hľadáš inšpiráciu pre príbehy svojich postáv? Rozprávaš sa s cudzími ľuďmi, počúvaš cudzie rozhovory?
Martin Štefko: Ano, naslouchám, pamatuji si, čerpám z vlastních vzpomínek. Napadne mě nějaký příběh a najednou se začne rozvíjet - uvnitř mojí hlavy. Nabalují se na něj vzpomínky, originální nápady, něco, co někde uvidím, zaslechnu. Je to vlastně takový velký chuchvalec všeho možného, něco se nabalí přímo cestou, během psaní - toho je vlastně docela dost. Já s oblibou říkám, že inspirace je všude. I když čtu blbou povídku, vidím špatný film nebo kouknu na divně tvarovaný list. může mě něco napadnout. V hlavě se to najednou všechno dohromady semele do něčeho, co může skončit příběhem, anebo jen nápadem, který spadne do propadliště dějin. Nechávám fantazii pořád běžet, a tak ty nápady chrlí dost.

Knižní díra: Povedzme, že príbeh už máš vymyslený. Ako vyzerá tvoj spisovateľský proces? Máš konkrétne miesto a čas, kedy píšeš? Musíš mať nejakú špecialitu, bez ktorej proste s písaním nepohneš?
Martin Štefko: Mám stolní počítač, takže musím být u něj. A to je vlastně všechno. U něj se mi píše nejlépe, ale případně, pokud jsem na cestách, spokojím se i s notebookem. Jsem rád, když můžu psát v klidu doma, ale jde to, i když tu nejsem sám. Nejdůležitější je prostě mít dobrý nápad, který mě baví, pak už nejsou nějaké další prvky nutné. Ten dobrý nápad mě strhne tak, že je mi ostatní jedno. Nemám žádné rituály, žádné talismany, žádná striktní pravidla, i když je pravda, že nejraději píšu večer, někdy v noci, kdy jsem unavený a slova si skutečně žijí vlastním životem a ovládají mě jako loutku.

Knižní díra: Poznám autorov, čo strávia hodiny v byte a stopujú, ako dlho by ich hrdinovi malo trvať, kým sa z neho dostane, keď je v plameňoch, alebo si potrebujú vystreliť zo zbrane, ktorú ich postava nosí. Robíš si podobné prieskumy, či všetko nechávaš na svoju fantáziu, prípadne internet?
Martin Štefko: Fantazie a internet. To je tak neocenitelný pomocník, že na něj nedám dopustit. Nemusím trávit hodiny v knihovnách, ale zvládnu si dělat rešerše za pochodu. Takže nic nemusím připravovat předem, ale až ve chvíli, pokud dojdu ke scéně, kde potřebuji ověřit údaje, něco dohledat, tak se do toho pustím, mám to během chvíle (někdy i hodin, protože člověk se v tom zvládne zamotat) dohledané, a pokračuji v psaní. Ale nějaká měření nebo výpočty, pokud si myslím, že je to třeba, si také sem tam dovolím, nákresy bytů a míst, apod. Přece jen chci, aby příběh fungoval, aby byl v rámci možností ukotvený ve světě a fyzikálních zákonech, které známe.

Knižní díra: V knihe Nikdy se nepřestala usmívat je hlavnou postavou žena. Vždy ma zaujíma, či je pre mužov zložité písať ženské postavy. Predsa len, neviete, ako presne naše mozgy fungujú.
Martin Štefko: Já mám někdy problémy pochopit, jak funguje můj vlastní mozek... Ale Alexandru jsem měl v hlavě tak nějak vymyšlenou kompletně v jednu chvíli. Věděl jsem, jaká bude, jak se bude chovat a proč. Ona je velmi specifickou postavou, takže jsem to měl asi trochu jednodušší, ale popravdě mě ženské hrdinky lákají. Právě proto, že jsou trochu jiné. A vždycky mě baví zabývat se psychikou postav, jejich motivacemi. Asi je pak na čtenářích samotných, aby zhodnotili, jak se mi to povedlo.

Knižní díra: Takže to znamená, že sú ti tak nejako bližšie akýmsi spôsobom psychicky narušené postavy?
Martin Štefko: Rozhodně. Kovboj v dilogii Mrtví kráčí po zemi měl být původně člověk bez emocí, což nakonec dopadlo trochu jinak, ale je to cynik, který se i v kritických chvílích chová stoicky, někdy opravdu bez emocí. To neberu jako normální chování. tým v Agentuře, to je vyloženě banda psychicky narušených jedinců. A v chystaném detektivním thrilleru mám hlavní postavu, která skutečně emoce necítí. Takže ano, zajímá mě, jak se tihle jedinci, kteří nesplňují určité normy, budou chovat v různých situacích. Samotnému mi neustálé normování všeho vadí, a tak chci mít postavy mimo normy.


Knižní díra: Čo prežívaš, keď musíš nejakú z postáv zavraždiť? Oplakávaš jej smrť, alebo len mávneš rukou a píšeš ďalej?
Martin Štefko: Že bych je vyloženě oplakával, to zrovna ne, protože když ta postava umírá, je t proto, že v tom příběhu prostě umřít měla. en příběh to tak chtěl a já to jen napíšu. Když to ale píšu, s lehkostí to také nedělám. Zvlášť když mi ty postavy přirostou k srdci. Ale většinou už na začátku příběhu vím, která postava zemře, takže je to o to jednodušší. Pak spíš doufám, že čtenáři třeba přirostla k srdci, a bude to líto jemu.

Knižní díra: Pristavím sa ešte pri tvojich Zatracencoch. Jedná sa o western, čo je takmer už mŕtvy žáner. Ako si vôbec došiel k rozhodnutiu napísať niečo také, čo nie je práve komerčne príťažlivé?
Martin Štefko: V první řadě proto, že mi při psaní nezáleží na tom, jak se bude daný příběh prodávat. Prostě jen chci, aby byl dobrý. A v té době jsem konečně viděl western Tenkrát na západě a uvědomil jsem si, že western je žánr, který prostě nemůže být mrtvý, že pořád má co říct. Možná už po něm není taková poptávka jako v minulosti, ale pořád mohou vzniknout dobré příběhy v tomhle žánru. A o to jsem se pokusil. Něco mě na tom žánru baví, specifičnost prostředí, na první pohled jednoduché rozdělení dobra a zla, ale jelikož nekoukám na pravidla, je možné i v tomhle žánru najít něco nového, stále ještě zajímavého.

Knižní díra: Neplánuješ napríklad pokračovanie Zatracencov?
Martin Štefko: Ne, pokračování určitě ne, ale rád bych nějaký další western napsal. Pokud tomu tak bude, tak bych se ale rád držel toho, že to budou samostatné knihy. Žádné rozsáhlé série. I když se mi samotnému velmi líbila postava Morada ze Zatracenců, tak ta by mohla ještě někde hostovat.

Knižní díra: Len otázka na "pikošku z natáčania" - prečo má práve fialové oči?
Martin Štefko: Chtěl jsem, aby ten chlap byl na první pohled jiný, aby vynikal, aby byl zároveň tajemný. A navíc to skvěle vypadá na obálce!

Knižní díra: Na aké ďalšie projekty sa od teba môžeme v blízkej dobe tešiť?
Martin Štefko: Rád bych nějaký western dopsal, to rozhodně. Mám rozmyšlené dva, ale zatím jsou jen v hlavě, na papíře, respektive v souboru zatím nikoli. Na konci roku by měla vyjít kniha Mrtvé ženy, temný detektivní thriller s detektivem sherlockovského typu, jehož jsem zase pojal po svém. To je nejbližší projekt. Mám rád zombie a loni jsem dopsal zombie příběh z Českého Krumlova, kde jsem se narodil, i když pak se děj přesuna i do Českých Budějovic. Byl to pro mě tak trochu experiment - konečně napsat něco v českém prostředí, což normálně nedělám. Tak bych docela rád vydal tohle. Příští rok by snad mohla vyjít i třetí Agentura, a pak snad zase napíšu něco nového. Třeba ten western, ještě nevím. Aktuálně mám náladu na nějakou povídku, která je pro mě teď časově přijatelnější.

Knižní díra: Ako správny spisovateľ, pestuješ u seba nejaké zvláštne úchylky či zvyky? Nejakí kostlivci v skrini?
Martin Štefko: To je zajímavá otázka. ale přijde mi, že vedu celkem normální život. Všechno divné, co mám v hlavě, jde na papír. A nějaké sexuální úchylky... to snad ani není kostlivec ve skříni, ne?
Ale možná tedy to, že docela rád plánuji a mám rád, když jde všechno podle stanoveného plánu. Když ne, dovede mě to dost rozhodit.

Knižní díra: Máš z niečoho strach? Nejaké vnútorné hrôzy, ktoré ovplyvňujú tvoju tvorbu?
Martin Štefko: Popravdě ne, asi se nebojím ničeho. Teda ne že bych byl typ, co se vrhne do rvačky, to určitě ne, jsem spíš pacifista a asi i srab, ale nějaké vnitřní strachy nejsou. Spíš poslouchám jiné lidi a beru si jako inspiraci jejich strachy.

Knižní díra: Ani hadov a výšok sa nebojíš?
Martin Štefko: Hadů vůbec, ty mám naopak rád, i když pokud by mě nějaký uštkl, asi mu moc vděčný nebudu. Z výšek jsem strach měl, ale nějakým záhadným způsobem se mi ho podařilo překonat, aniž bych sám chtěl, a tak už ani výšky na mě nepůsobí. Ale dost se mi hnusí červi. Není to vyloženě fobie, ale nemusím je.

Knižní díra: Máš nejaké guilty pleasure, filmové či knižné diela, ktoré sa ti páčili, ale hanbíš sa za to?
Martin Štefko: Asi celkově béčka, japonské kaiju filmy, ale vyloženě se za to asi nestydím. Z poslední doby bych jmenoval film Mastnej škrtič. To je taková ptákovina, až mi srdce plesalo. ale tak jelikož jsem autor celkem drsných příběhů, myslím, že by se za guilty pleasure daly označit filmy Pretty Woman a Hříšný tanec.

Knižní díra: Čo si myslíš o premnožení diviakov v českých lesoch? Máš nejaké nápady, ako sa s týmto problémom popasovať?
Martin Štefko: Já se divím, že si z toho někdo neudělal byznys. Tolik divočáků Pak by se majitelé restaurací a hospod ani nemuseli dohadovat, jestli se zelím, nebo se šípkovou, prostě by měly dost masa na obě varianty.

Knižní díra: Vrátim sa nazad k práci: zaujímavé na tebe pre mňa je, že si zároveň autor, aj vydavateľ, vidíš teda na obe strany celého procesu. Čo ťa viedlo k založeniu vlastného vydavateľstva?
Martin Štefko: V první řadě to, že jsem se ze strany vydavatelství setkal nikoli s odmítavým přístupem, ale jednoduše s nezájmem. Posílal jsem knihu Mrtví kráčí do zemi do různých vydavatelství, snažil jsem se vybírat jen ty, která jsou žánrově zaměřená. Nedostával jsem ale žádnou odpověď. Ani ne to, že mi prostě napíšou: Je mi líto, ale váš text je k ničemu. Ne, prostě se neozvali vůbec. A to tak v 90 % případů. To mě dost demotivovalo dál rukopisy nabízet. A tak jsem se rozhodl, že si budu vydávat knihy sám. Nejprve jen v malém nákladu, teď se snažím o to, abych vydával ve větším, a už i jiné autory, nejen sebe.

Knižní díra: Prečo práve názov Golden Dog?
Martin Štefko: Kdysi - ty jo, už to je 14 let - jsem napsal příběh Zlatý pes a Létající medvěd. Taková fantasy pohádka, která nikdy nikde nevyšla a nejspíš ani nevyjde. Postava zlatého psa, v tom anglickém znění, se mi nějak dostala do podvědomí, že jsem si dlouhé roky říkal, že kdybych náhodou měl vydavatelství, bude se jmenovat právě Golden Dog. A tak jsem ho tak nakonec skutečně pojmenoval.

Knižní díra: Je podľa teba jednoduchšie byť autorom alebo vydavateľom?
Martin Štefko: V případě, že by mi nevadilo, že moje knihy nikdo nebude vydávat a budou mi ležet v šuplíku, je jednodušší být autorem. Vlastně ne, pořád je to jednodušší. Vydávání je byznys a to už není taková sranda. Ale člověk se alespoň setká s jinými zajímavými, schopnými a kreativními lidmi, a to mě na tom těší. Proto jsem chtěl začít vydávat další autory, protože si myslím, že je škoda, že se jim nedostává více prostoru, i když si to zaslouží. ale jako jiný byznys, je to náročné. Kreativita u tvorby je nezaměnitelná a pro mě jedinečná. To, co následuje po ní, vydávání knih, to už je dřina.

Knižní díra: Momentálne máš vo svojej stajni troch autorov, ak rátam aj teba, s niekoľkými ďalšími ste spolupracovali napríklad v rámci zbierky Sešívance. Plánuješ vaše rady o nejaký ďalší kus rozšíriť?
Martin Štefko: Rozhodně bych rád, aby se stáj rozšířila. Aktuálně připravujeme k vydání sbírku Vostrá krása, kde se sejde celkem sedm autorů, kteří u mě ještě knihu neměli. Ale to jsou přece jen povídky. Co se týká románů, tak bych určitě rád přizval další autory. Už mám nějaké plány na příští rok, v jednání je jedno fantasy od české autorky a dva horory od českých autorů, kdy zvlášť jeden by mě potěšil, kdyby u nás vyšel, ale zatím to není ve fázi, kdy jsme skutečně na něčem domluvení, takže uvidíme. V jednání jsou i dvě autorské sbírky povídek, jedna od české autorky, druhá od slovenského autora. I ty bych rád vydal, ale uvidíme, jak to půjde po finanční stránce. Rozhodně by se měl ale počet autorů rozrůst, o to víc mě těší, že nejvíce v rámci hororu, na který bych se přece jen rád zaměřil.

Knižní díra: No práve ma zaujímalo, či by ti nevadilo vydávať aj slovenské knihy a už si mi odpovedal. Niektoré vydavateľstvá slovenské knihy prekladajú, nechal by si ich v pôvodnom znení?
Martin Štefko: Já bych je strašně rád nechal slovensky, sám mám slovenštinu rád, ale je mi jasné, že tady by se kniha prostě neprodávala. Pár jedinců by si jí koupilo, ale mám pocit, že většina Čechů prostě slovensky už číst nechce. Takže bych knihu vydal bud česky, anebo jen pro slovenský trh, kde ale aktuálně ještě nemáme tak dobré distribuční zastoupení.

Knižní díra: Zamestnáva ťa vydavateľstvo na plný úväzok, či máš aj nejakú normálnu, "ľudskú" prácu?
Martin Štefko: Mám lidskou práci, pracuji v oblasti IT jako tester. Vydávání by mě zatím moc neuživilo, i když s tím, jak se toho vydává za poslední rok docela dost - už ne jen jedna kniha, jak jsem byl zvyklý - je té práce docela dost. Pořád ale věřím tomu, že to má smysl. A musím říct, že jsem se díky tomu setkal s lidmi, kteří mi hodně pomáhají a kteří z toho domácího nakladatelství dělají něco víc.

Knižní díra: Čo by si poradil ľuďom, ktorí začínajú s písaním?
Martin Štefko: Ať rozhodně píšou, ať toho napíšou co nejvíc, ať najdou někoho, kdo jim to přečte a trochu je popostrčí. já sám jsem nikdy mentora neměl, a tak se posouvám dál sám, což je někdy docela zdlouhavé. A ať to pak zkoušejí a nenechají se odradit prvním nezdarem. Já bych jim poradil, aby psali jen to, co je baví, ale s tím asi uspějí ještě méně. A jestli mají horor, ať mi ho zkusí poslat.

Knižní díra: A ľuďom, ktorí rozmýšľajú o založení vydavateľstva?
Martin Štefko: Ať to nedělají. Je s tím tolik práce, tolik starostí, že na to musí mít skutečně nervy. A pokud se tím chtějí žvit, tak jim jedině přeju, aby našli autora, který je bude táhnout.


Viac informácií o autorovi a jeho vydavateľstve nájdete TU.


Kristína Halaganová



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama