TITANIC - komplexní, detailní, podrobný, odborný...a čtivý!

22. srpna 2019 v 13:05 | Maya Allayí |  Recenze

Je to už 84 let, a já pořád cítím ten čerstvý nátěr. Z nádobí se ještě nikdy nejedlo. Na prostěradlech nikdo nespal. Titanicu se říkalo "Loď snů". A to on byl. Opravdu byl.


Filmu Jamese Camerona už dávno odzvonilo. Dneska už se točí filmy epičtější, technicky přesnější a efektově propracovanější. Ale jen naprostý filmový barbar by neocenil precizní práci, která byla při natáčení provedena. Příběh o Rose a Jackovi má sice mnoho patetických much, ale jedno udělal dobře: probudil v běžných lidech opět tu morbidní vášeň dozvědět se, jak to tehdy opravdu bylo.

Kult točící se okolo "Nepotopitelné lodi", která se ironií osudu málem vymlela už při první kolizi během spouštění na moře následována smrtelnou tragédií o několik dní později bude vždy fascinovat davy. Však nejen proto navštívilo poslední výstavu Titanicu v Brně několik desítek tisíc návštěvníků. Přiznám se bez mučení, že jsem na ní byla taky. A světe div se, byla jsem zklamaná. Proč? No protože jsem předtím četla tuto knihu. A mrzelo mě, jak se vlastně na výstavě člověk nic nového nedozví. Na rozdíl od díla Václava Králíčka.

Ten se rozhodl pojmout katastrofu Titanicu dost komplexně. Celá kniha nezačíná touto lodí, ale vůbec tím, jak vznikly jednotlivé firmy, které se na stavbě podílely. A to včetně povídání o životě hlavních stavebních aktérů. To abyste přesně pochopili motivy, které je vedli k tomu, vymyslet a postavit Titanic tak, jak nakonec vyplul.

Následuje skutečně detailní srovnání s jinými parníky té doby, a to jak od společnosti White star line, tak i od jiných. Kupříkladu jsem vůbec netušila, co všechno museli důstojníci té doby umět a jak náročnou zkoušku museli před nástupem do zaměstnání skládat. Doktorant z mikrobiologie vedle toho vypadá jako jednoduché zkoušení z prvouky. Na samotnou plavbu se tedy čtenář dostane až někdy v polovině knihy, a to už má pocit, že na lodi zná každý nýt.

Ono je celkově hodně modní tvrdit, že za ztroskotání mohly ty staré dobré slavné vadné nýty, ale až po neuvěřitelně podrobné analýze každého detailu lodi i plavby čtenáři dojde, že to nebylo tak jednoduché. Králíček si tady v knize skutečně pohrál s každým detailem včetně dokonalého seřazení a sesumírovaní telegrafických zpráv posílaných nejen Titanicem ale i jinými loděmi po celou dobu plavby. Zvláštní kapitolu zde věnoval i americkým sufražetkám a jejich pohoršení nad slavným pravidlem "ženy a děti první".

I přes hromadu a hromadu informací, které v knize jsou, bych Králíčka neoznačila nejen za odborníka. Většina takto podrobných knih má ve zvyku, že jsou napsány nezajímavým jazykem, takže je čtení určeno spíš pro lidi, které to fakt zajímá, a proto překousnou i nepřeberné množství nudností. Titanic - Nikdo nechtěl uvěřit je ale zároveň napsaný opravdu čtivě a i přes velkou dávku odbornosti (2 kapitoly jsou tam věnované jen vztlaku parních turbín) člověk nemá pocit, že mu po přijetí takového množství informací praskne hlava.

Je trochu škoda, že kniha vyšla poměrně pozdě (anebo jsem si jí nevšimla), a proto minula veřejnost v tom velkém boomu fascinace, který jsme tu měli před lety. Přesto myslím, že pokud někoho tohoto téma zajímá, nezáleží na tom, že už dávno není módní. Čtenáře si najde.

Maya Allayí

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama