Sešívance, povídkové monstrum číhající na příležitost vás dostat

9. dubna 2019 v 12:00 | Pedro Rušeb |  Recenze

(...) "Byl to šok. Nešlo dokonce ani o to, že se sem dostali neznámo jak, nepodstatná byla i ta kůlna a klec, v nichž se nacházeli. Naprostou hrůzu v něm vyvolal řetěz připoutaný ke kovovému límci upnutému kolem jeho krku, stejnému, jaký obkružoval její šíji. Řetěz vedoucí k háku ve stěně, plechové vědro stojící v každé z klecí a špinavá kovová miska... Kdokoliv je tu zavřel, jakékoliv pohnutky ho řídily, neměl v úmyslu to s nimi ukončit rychle." (...)

Hned na úvod bych rád napsal, že nejsem klasický čtenář hororů, co netrpělivě čeká na nového Kinga a pak se u slabého světla lampičky a otevřeného okna klepe strachy. Horovou literaturou si spíše vyplňuji volná místa, než začnu číst něco dalšího. Povídkovou knihu Sešívance od Honzy Vojtíška jsem ale chtěl recenzovat. Přiznám se, že na první dobrou na mě zafungoval přebal a pak, vždycky jsem si chtěl přečíst práci tuzemských autorů hororu. Celá kniha navíc vznikala poměrně netradičně.

Honza Vojtíšek rád zkouší nové věci a techniky psaní, tak se zrodil nápad na povídkovou knihu, ve které každý příběh vznikl spoluprácí s dalším autorem. Práce to podle jeho slov nebyla snadná a některé příběhy se draly na světlo světa měsíce, jiné roky. Do knihy se nakonec dostalo deset více či méně zábavných literárních dílek, jeden komiks a rozjímavý epilog. Na všech povídkách se Honza Vojtíšek podílel a vytvořil jejich finální podobu, proto budu dále uvádět jen jméno druhého autora.

Sešívance jsou opravdu různorodé, jak formou, tak především obsahem. Všechny se snaží děsit, ale každá na to jde po svém. Kniha je doslova takové Frankensteinovo monstrum, přesně ve stylu svého přebalu, který vytvořil autor krátkého komiksu Dávid Marcin a je zároveň posledním příběhem, vyjma epilogu. Každá část na vás zapůsobí jinak a zvědavě budete čekat, co přijde příště. Je třeba říct, že příběhy z první poloviny knihy, ačkoliv skvěle napsané a s atmosférou, na mě působily trochu usedle, i jsem se chvílemi nudil. (Výjimkou budiž bizár Pusť mě ven, našeho známého Marka E. Pochy). Skoro jako by autoři jen pilovali své pisatelské dovednosti a sžívali se s novým způsobem tvorby. Po dočtení povídky My, kteří kráčíme stíny (Robert Poupátko), pociťoval jsem zklamání. Nic proti Robertově práci, jen mě upírská tématika opravdu nebaví. A pak přišla druhá polovina knihy a já ji v napětí dočetl během dvou krátkých večerů.

Sešívance si do druhé půli schovaly opravdové perly a budete jen kroutit hlavou, co se skrývá v myslích spisovatelů. Ti bojácnější z vás se možná budou u té lampičky pod peřinou opravdu klepat. Povídky jsou originální, nebojí se jít lehce přes čáru a nad některými z nich jistě budete chvíli tiše sedět a cítit mrazení v zádech. Jako já, při dočtení příběhu O chlapečkovi, kterému uletěl ptáček (Łukasz Radecki). To mě opravdu znepokojilo a neměl jsem potom zrovna příjemné sny.

(...) Bledý obličej rámovaly mokré světlé vlasy. Jako řasy rozplizlé na dlani, když je vyndáte ven z vody. Středobodem tváře však byly jeho oči. Vypadaly jako rozpité tečky čerstvého obrazu, klané snad čímsi potažené, vlhké, přesto s jiskrou, která na sebe poutala veškerou pozornost. Kodymu se po chvíli začala motat hlava, ale uvědomil si, že tentokrát to není z alkoholu. To ten pohled. (...)

I přes pozvolný začátek, Sešívance nabízejí plejádu skvělých hororových příběhů, plných zneklidňujících myšlenek, krve a tmy. Nechybí tu ani porce černého humoru a snaha o pochopení, kde se v lidech bere to černé, hnijící zlo. Všechny povídky jsou svým způsobem unikátní a možná by mohly být i inspirací a motivací pro spisovatele, kteří touží něco psát kolektivně, ale prozatím nenašli odvahu. Dovolil bych si tvrdit, že o knize možná ještě uslyšíme, protože povídku My, kteří kráčíme stíny sám autor právě převádí na filmový pás a jednu z rolí si zahraje hudebník Milan Cais z kapely Tata Bojs.

Abych odpověděl na Honzovo přání z doslovu knihy, ano, většina příběhů mě opravdu bavila a čas nad nimi strávený za to stál. A myslím, že každý si najde ten svůj příběh.

Protože jsem zmínil jen některé ze spisovatelů, rád bych je uvedl všechny, kniha přece vznikla rukou všech těchto lidí. A možná vás k jejímu přečtení přesvědčí jméno vašeho oblíbeného autora, nebo autorky. Jsou to tedy, Silwia Błach, Martin Štefko, Ivan Kučera, Petr Boček a Miloslav Zubík, Mark E. Pocha, Robert Poupátko, Janko Iša, Svatopluk Doseděl, Łukasz Radecki, Kristina Haidingerová, David Marcin a samozřejmě Honza Vojtíšek.

Knihu Sešívance a další tituly můžete zakoupit na stránkách nakladatelství Golden Dog.

Autor: Honza Vojtíšek
Název: Sešívance




Pedro Rušeb


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama