Listopad 2018

Co dát všem na Vánoce?

29. listopadu 2018 v 14:59 TÉMA

Dávat dárky je kumšt. Někdo chce helikoptéru a jiný seskok padákem. Těmto věcem moc nerozumíme, ale můžeme vám poradit, jaké knihy dát které věkové kategorii, když o té osobě zas tolik nevíte.

Kluk 7-10 let:

Lichožrouti - Pavel Šrut
Příběh této pohádky pojednává o malých tvorech, kteří jsou zodpovědní za to, že nikdy nenajdete druhou ponožku do páru. Dozvíte se, že se lichožrouti vlastně od nás lidí moc neliší. Mají vlastní hierarchii, zakládají rodiny, a dokonce se čas od času objeví i nějaký ten ponožkový mafián nebo lichožroutský bezdomovec. Osobně asi není člověk, kterému bych Lichožrouty nedoporučila. Hodí se pro obě pohlaví a rozhodně to při tom čtení bude bavit i dospěláka.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Pohádky - Roald Dahl
Roald Dahl toho napsal opravdu hodně. Příběhy pro dospělé, sarkastickou knížku Můj strýček Oswald, ale také plno pohádek. Nedávno vyšla nově celá série v dárkovém balení. Že spisovatele neznáte? Ale ano, jen si to možná neuvědomujete. Napsal takové slavné pohádky jako Čarodejnice, Matilda, Karlík a továrna na čokoládu nebo Obr Dobr. Všechny mají jedno společné a to jednoduchý ale přitom kouzelný styl psaní, který je vhodný pro chlapce i děvčata už od nejmenšího věku.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Mikulášovy patálie - René Goscinny
Tahle série je od stejného autora, který dělal komiksy Asterixe a Obelixe (které jsou mimochodem taky svělým dárkem). Je o malém chlapci Mikulášovi a jeho kamarádech. Zažívají různé trable, od klasického zlobení rodičů až po strach, že dostanou bratříčka nebo sestřičku. Celé je to neuvěřitelně milé a zároveň velmi zábavné. Četla jsem to až jako dospělá, ale jako malému dítěti by se mi to jistě velmi líbilo. (Maya)

Holka 7-10 let:

Luisa a Lotka - Erich Kästner
Luisa a Lotka jsou dvojčata. Luisa vyrůstá s tatínkem Ludvíkem, Lotka s maminkou Luiselottou, a pochopitelně o sobě navzájem nevědí. Až do chvíle, než se úplnou náhodou potkají na stejném táboře. Stačí pár pohledů, a je jim jasné, odkud vane vítr. Přirozeně jsou na své rodiče naštvané, že je roky drželi od sebe, a proto se rozhodnou, že se vymění. Netřeba říct, že jejich plán není jen druhého rodiče poznat, ale v ideálním případě dát Ludvíka s Luiselottou zpátky dát dokupy. To trochu komplikuje fakt, že jednak žije každá v jiné zemi, ale také že se Ludvík má brzy ženit. Příběh sice dost naivní, zároveň se ale dobře čte, pro malé dítě je to celkem sázka na jistotu, že se mu to bude líbit.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Pusinka - Jacqueline Wilson
Wilsonová je autorka, která svižným stylem psaní v první osobě umí zaujmout. Obaly ji kreslí Nich Sharratt, který je umí udělat pro malé děti líbivé. Krom toho se spisovatelky vždy věnuje vážnějším tématům, takže příběh není okoukaný a tisíckrát předtím omýlaný. Pusinka pojednává o malé holčičce, která žije s maminkou a bohatým a poněkud výbušným tátou. Ten neustále jejich matku ponižuje, že nic nezvládne, až se ona rozhodne společně se svou dcerou péct pusinky a sušenky, které jsou výborné, a díky tomu se obě stanou slavnými. (Maya)

Blíži sa kométa - Tove Jansson
Tove Jansson je fínska spisovateľka, ktorej Muminovia sa stali jedným zo symbolom Fínska. Dokonca majú zriadený vlastný Muminland. Blíži sa kométa je jedna z mojich najobľúbenejších knižiek a rada sa k nej vraciam aj teraz. Napínavý príbeh rozpráva o Mumintrolovi a jeho kamarátoch, ktorí sa rozhodnú odísť do sveta a zistiť, ako sa zbaviť kométy, ktorá sa na nich rúti. Cestou stretávajú podivné bytosti a zažívajú rozličné dobrodružstvá. Keby ste nezohnali Kométu, akýkoľvek príbeh o Muminoch nebude krok vedľa. (Kristína)

Kluk 10-12 let:

Cokoliv od Davida a Leigh Eddingsových
Tito manželé z Nevady psali od 90. let fantasy romány. Dospělému člověku by už to asi přišlo trochu jednodušší, ale pokud vám Harry Potter přijde trochu ohraný a Pratchett spíš pro starší, Eddingsovi zavednou každého malého kluka do světa fantasie a probudí v něm tu lásku ke čtení, jakou byste chtěli. Je úplně jedno, co si vyberete, spíš bych se odpíchávala od toho, co od něj vůbec seženete. Všechno je víceméně určeno pro mladší čtenáře od 10 tak do 15 let. (Maya)

Naruto
Ano, komiksy. Stará klasika. Tenhle od mangaky Kishimota Masashi je naprostou klasikou. Smiřte se s tím, že dříve nebo později bude váš syn sledovat anime a ztratí u toho mnoho a mnoho času. Proč ho k tomu trochu nepoštouchnout? Výhoda Naruta je ta, že je tak známý, že celá série vyšla i v češtině. Jak bude čtenář stárnout, bude s ním stárnout i Naruto. Dějově je to fakt extrémně zapletené mezi sebe (asi jako každá jiná manga). Ve skratce je to o dvanáctiletém klukovi, který se školí na ninju, a má v sobě zapečetěného devítiocasatého liščího démona Kuramu, kterého do něj vložili, aby zachránili vesnici, na kterou Kurama zaútočil. (Maya)

Artemis Fowl - Eoin Colfer
Colfera série o dvancáctiletém geniálním chlapci Artemisi Fowlovi pobaví kluky i holky. Fantasy, ve které malý kluk zažívá dobrodružství se skřítky, zákeřnými šotky a kentaury, je poutavu četbou. Rozvine fantasii a díky vývoji malého Artemise bude mít i jistý výchovný vliv, když budou sledovat jak si postupně hlavní hrdina uvědomuje, co je dobré a co ne. Navíc se v příštím roce první díl dočká filmového zpracování, takže by vaše děti mohli chtít v návaznosti na film číst i knížku. Takže vřele doporučuju. (Bára)

Holka 10-12 let:

Lola Rose - Jacqueline Wilsonová
Wilsonová už je obecně sázka na jistotu v každém věku dítěte. Pokud už dcera vaše nebo kamarádky, případně sestra překročila 10 let a nachází se právě v tom prepubescentním věku, doporučuji sáhnout po Lole Rose. Tahle kniha je o tom, jak maminka pětiletého Johnyho a jedenáctileté Jani vyhraje 10 tisíc liber a rozhodne se utéct od manžela. Děti vezme na takovou malou dovolenou do Londýna. Celé je to vyprávěné s pohledu právě Jani. Jacqeline Wilsonová je jako vypravěčka mistrině v oboru. Však taky za své knihy dostala Řád britského impéria!
Celá recenze ZDE. (Maya)

Čarodějka Jennifer - Elaine Lobl Konigsburgová
Jedenáctiletá Elizabeth se po přestěhování na nové místo cítí velmi opuštěně, dokud se neseznámí s tajemnou Jennifer, se kterou si začnou hrát na malé čarodějky. Takto si v dětství hrála skoro každá holčička, takže téma není úplně mimo. Krom toho najde čtenářka v knize mnoho nenápadných odkazů na historii i klasickou literaturu, u kterých vás potěší, že se o nich dozví nenásilnou formou.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Superholky - Anna Marie Kyšová
"Když vyrůstáte v domě, kde jsou čtyři kočky, dva psi a nespočet křečků a váš otec se jmenuje František Kotleta, je jasné, že nemůžete být úplně normální." Ať už psal tuto knihu přímo Leoš Kyša alias František Kotleta, nebo doopravdy jeho dcera Anna Marie, je to vlastně jedno. Detektivní pohádka Superholky krásně splňuje všechny aspekty, které by měla dobrá dětská literatura obsahovat.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Kluk 12-15 let:

Stopařův průvodce po galaxii - Douglas Adams
Tady už začíná jít do tuhého...Za žádných okolností bych tomuto věku nedávala nic z toho, co byste chtěli, aby četl. Je důležité v něm lásku ke čtení probudit. Ideálně něčím naprosto šíleným a zábavným. Stopařův průvodce toto splňuje. Je totálně ujetý, je vtipný, je čtivý a dneska už je to klasika.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Nekonečný příběh - Michael Ende
Pokud malý čtenář sci-fi moc neholduje anebo už se trochu rozečetl, není na škodu sáhnout po klasice od Michaela Endeho. Nekonečný příběh zná snad každý z filmu. Ale skutečná fantazie nekončí plátnem. Je opravdu nekončená. Děti v tomto věku potřebují rozvíjet představivost a tato kniha jim v tom zaručeně pomůže. Hodí se pro kluky i holky, i když je hlavní hrdina chlapec.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Prekliata planéta - Jozef Žarnay
Žarnay svojho času odštartoval moju lásku k sci-fi. K tejto jeho knižke sa rada vraciam aj po rokoch (hoci moje tlačené vydanie sa niekam vyparilo a musím sa uspokojiť s čítačkou). Prekliata planéta je vtipná, plná zábavných postáv, ku ktorým som si v mladom veku vytvorila okamžite vzťah, ale tiež prichádza s pomerne vážnymi témami. Viac asi osloví chlapcov, ale som príkladom toho, že aj dievčatá si môžu prísť na svoje.
Celú moju recenziu nájdete TU. (Kristína)

Holka 12-15 let:

Inkoustové srdce - Cornelia Funkeová
Pokud je někdo fanoušek Harryho Pottera, s Inkoustovým srdcem jdete naprosto najisto. Taky je to moderní kouzelné fantasy, jen příběh je o dost celistvější. Jedná se o trilogii, takže pokud zaujmete s prvním dílem, máte hned vymyšlený další dárek v podobě pokračovnání. Hlavní hrdince Maggie je 12, později 14 let. Její otec umí z knih vyčítat postavy a před časem takhle vytáhl omylem do našeho světa zlého záporáka, který si tady mezitím založil mafiánský byznys. Tihle dva ho spomocí dalších společníků a také pochopitelně kouzel, musí zastavit.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Jedna želva za druhou - John Green
Hlavní vlna hysterie kolem amerického spisovatele Johna Greena sice už přešla, ale to neznamená, že přestal publikovat. Navíc v téhle kategorii slečny zrovna dorůstají do věku kdy si čichnou k Hvězdy nám nepřály nebo někde zaslechnou název Příliš mnoho Kateřin. A tak si myslím, že s jeho letošní novinkou nezklamete, zejména když jde o spisovatele stabilně produkujícího krátké romány prověřené a oslavované statisíci holek. (Izzy)

Kluk 15-18 let:

Hustej nářez - František Kotleta
Představte si, že máte bráchu nebo nového kluka a nevíte ani, co má rád. První díl trilogie Bratrstvo krve určitě ocení a v tomhle věku zase není taková pravděpodobnost, že by se k němu dostal. Stylově je to splatter-punková kulhánkovina, takže je to plné boje, černého humoru a sexu. Bavit ho to bude na 1000%. Tuhle knihu bych dříve než v 15 letech nedávala, ale zato jí uděláte radost každému chlapovi do pětatřiceti.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Vyděděnec a jiné povídky - H. P. Lovecraft
Pokud už s klasikou náhodou nezačal, je nejvyšší čas to dohnat. A Lovecraft se mu bude líbit. Poe hororový žánr založil, Lovecraft ho definoval, King dotáhl do dokonalosti. Tahle sbírka povídek je krátká a ještě má v sobě luxusní ilustrace, takže pokud se k němu ještě nedostal, tak ho tahle kniha určitě zaujme když už pro nic jiného, tak pro to, jak vypadá. A pokud už Lovecrafta zná, tak určitě nemá tuto ilustrovanou verzi, a proto mu udělá radost.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Zabiják - Emile Zola
V téhle době už se přece jen schyluje k maturitě a zejména kluci mají problémy s výběrem. V moderní próze se to ještě nějak snese, ale co s těmi staršími díly? Realismus překvapivě hraje do not většině mých spolužáků a tak bych se nebála jej doporučit právě do této kategorie. Poutavý titul navnadí a pak už to snad půjde samo. Ideální a hlavně užitečný dárek zejména pro bratrance a podobné lidi u kterých vlastně netušíte čím byste se mohli zavděčit. (Izzy)

Fyzika superhrdinů - James Kakalios
Napriek názvu sa nejedná o práve detskú knihu. James Kakalios je univerzitný profesor fyziky, ale zároveň obrovský fanúšik komiksov. A práve cez najslávnejších superhrdinov dokáže čitateľovi vysvetliť všetky základné aj pokročilejšie fyzikálne javy. Kniha je možno vhodnejšia pre ročníky okolo osemnástky, predsa len obsahuje celkom dosť pojmov a občas nejaký ten výpočet, ktorý je však vždy dostatočne zrozumiteľne vysvetlený (hovorí človek, čo z fyziky na strednej skoro prepadol). Recenziu nájdete TU. (Kristína)

Dlouhý pochod - Stephen King
Dávno pred Hunger Games prišiel King s novelou o partii chlacov, ktorí sa podujmú vstúpiť do zvláštnej reality show. Jedinou ich úlohou je kráčať. Kráčať tak dlho, kým nepadnú. Ak zastavia, alebo zrýchlia či spomalia pod určitú rýchlosť, čaká ich smrť. King dokázal z jednoduché nápadu vyťažiť naozaj veľa, kniha ani chvíľu nenudí a ľahko vtiahne do deja. Pre mňa jedna z najpodceňovanejších kingoviek. (Kristína)

Holka 15-18 let:

Má lady Jane - Cynthia Hand, Brodi Ashton, Jodi Meadows
Má lady Jane je alternativní podání historie devítidenní královny Jane Greyové, která žila v anglii v 16. století. Akorát tam nebojují mezi sebou protestanté a katolíci, ale ti, kteří se umí měnit na zvířata a zapřísáhlí neměniči. Celé je to psané humorným young adult stylem a hlavně, hrdinka knihy Jane není taková ta klasická neschopná lopata, která v podobných dívčích románech bývá. Je to chytrá holka, a třeba vaší dceři nebo sestře ukáže důvody, proč je potřeba číst. A když ne, alespoň se čtenářka dobře pobaví.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Mediátor - Meg Cabotová
Stmívání vám připadá karcinogenní a nevíte, které YA si té velké hromady vybrat? Mediátora napsala Meg Cabotová, ano ta stejná, která napsala například Deník princezny. Mediátor je ale oproti princezně temnější a řekla bych, že i o něco méně naivní. V podstatě jde o film Šestý smysl, akorát ve stylu pro mladé dívky. Hlavní hrdinka Susannah vidí mrtvé a pomáhá jim se dostat na druhou stranu. Pomáhá všem, krom jednoho, do kterého je zamilovaná. Protože romantika musí být. Má to 6 dílů, takže můžete dárky dávat postupně. Celá recenze ZDE. (Maya)

Jana Eyrová - Charlotte Brontëová
Věřte tomu nebo ne, ale i před 200 lety se psala young adult, jen se tomu tak neříkalo. Jedno z toho je právě Jana Eyrová. Ano, je to klasika. Ale příběh se odehrává v době, kdy je hrdince 18 let a zažívá takové ty klasické nástrahy dospívání. První lásku, první žárlivost, první opravdovou zodpovědnost. Na to, jak je to staré a jak moc to děckám nutí ve škole, je to opravdu čtivé i pro holky, které literatuře zrovna moc neholdují. Navíc ji to naučí, že bez práce nejsou koláče a nikdy nemá spát se svým šéfem na brigádě. Na morální ponaučení dobré. (Maya)

Princezna nevěsta - William Goldman
Pricezná nevesta je jedna z tých kníh, ktorá sa dá čítať v každom veku a vždy ju pochopíte inak. Má v sebe niečo z reálnych rozprávok, ale nájdete tam viac cynizmu, absurdného aj čierneho humoru, bizarných postáv, veľkú lásku, súboje aj sendviče (ktoré sú prvou najlepšou vecou na svete. Druhou je pravá láska.).
Recenziu nájdete TU. (Kristína)

Šest vran - Leigh Bardugo
Pre mňa osobne bolo Šesť vrán najväčšie fantasy prekvapenie posledných rokov. Výborne napísaný a zostavený príbeh vás zavedie to Ketterdamu, kde vládnu vzájomne sa nenávidiace gangy. Kniha je plná skvele vymyslených postáv, prekvapivých zvratov a zaujímavých myšlienok. A viete čo, rovno prikúpte aj druhú časť, Prohnilé město, po jednotke si ho proste budete musieť prečítať.
Celá recenzia na prvý diel TU. (Kristína)

Muž 18-25 let:

Ve stínu říše - sbírka povídek
Tuhle knihu dalo dokupy několik autorů, takže si v ní každý najde styl, co mu bude sedět. Téma je alternativní historie 2. světové války. Některé povídky se odehrávají i ve vymyšlených státech. Jsou tam vážné věci, ale taky dost humorné. Teď vyšlo i volné pokračování Ve stínu apokalypsy, takže máte zase hned vymyšlený druhý dárek. Navíc tohle pravděpodobně zaujme i nečtenáře, co pořád sedí jen za počítačem. Alespoň s tím mám takové zkušenosti. Případně zase nesáhnete vedle něčím od KKK tria Kulhánek, Kopřiva, Kotleta. Ale u toho je šance, že už něco má nebo četl, tak je potřeba se nenápadně vyptat.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Vědecká vysvětlení nejbizarnějších způsobů smrti - Cody Cassidy, Paul Doherty
Tahle kniha není pro slabší povahy, takže je ideálním dárkem pro muže nebo frajerskou ženskou. Zajímá vás, co se s vámi stane, když skočíte do sopky? Nebo na vás spadne vorvaň? Tady vám to řeknou. A dost černohumorným stylem.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Jméno větru - Patrick Rothfuss
Že klasickým fantasy už dávno odzvonilo? Kdepak. Stále se dají nacházet skvělé, ba brilantní, kousky. Jméno větru už jste asi někde potkali, většina lidí se ale bohužel zalekne nad rozměry knihy, protože chudák člověk, který by to měl louskat kvůli dobrému svědomí, když je to ten dar, kdyby to náhodou nebylo dobré, že? Naštěstí je Jméno větru lehce čitelné fantasy, které nabízí akci, vývoj postavy, skvělý příběh i trochu toho filozofování, takže je tam něco pro všechny povahy (snad jen borcům co potřebují v dobrém příběhu sexy holku a žhavé scény to radši nesměřujte). (Izzy)

Temná věž - Stephen King
Kingovo magnum opus je vhodnejšie pre ľudí, čo už majú s Kingovou tvorbou trochu viac skúseností. Nie je to totiž beh na krátku trať a ako je u grafomanského autora zvykom, istú dobu trvá, než sa príbeh rozbehne. Stále však patrí medzi moje najobľúbenejšie diela, celá séria je neuveriteľne komplexná a premyslená. Navyše teraz pred Vianocami vychádza šiesty a posledný komiks, ktorý predchádza udalostiam v knihách.
Našu recenziu na Temnú vežu nájdete TU. (Kristína)

Žena 18-25 let:

Gejša - Arthur Golden
Ano, teď to zní jako strašné generalizování, že chlapům tady doporučuji povídky, kde se střílejí nácci a ženským romanťárnu. Ale klišé jsou klišé z nějakého důvodu. Nikdo neříká, že ženská nemůže ocenit Ve stínu apokalypsy a chlap Gejšu, ale když to dáte naopak, máte jistotu, že vedle nesháhnete. Je dokázané, že Gejša se líbí všem věkovým kategoriím, cynikům, romantikům, prostě všem.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Život, na který metr nestačí - Karolína Mikšíková
Kdo někdy páchl ke koním asi stoprocentně zná facebookovou blogerku Karolínu Mikšíkovou. Přesto, že knížka je vydaná již loni, mnoho o ní slyšet nebylo a tak se s ní nejspíš neminete. Zejména pokud je obdarovaná z vesnice či od koní, nebo se prostě jen ráda z plna hrdla zasměje. Navíc je kniha ideální i pro nevelké čtenářky, neb je koncipovaná formou krátkých (obvykle dvou až tří stránkových) povídek. (Izzy)

...o psu nemluvě - Connie Willis
Trochu romantiky, trochu britského humoru, trochu cestovania v čase a máte recept na pohodovú a úsmevnú knižku do daždivého aj slnečného počasia. ...o psu nemluvě je kniha originálna, humorná, plná zábavných postavičiek a hlavne skvele napísaná.
Recenziu nájdete TU. (Kristína)

Muž 25 - 35 let:

John na konci umře - David Wong
Tady už je to težší, chlapi začínají chodit do práce a nemají čas, ženské konečně ví, co chtějí. Tedy občas. Nemůžete jim dát prostě něco. Je potřeba to cílově zaměřit. Co se týče Johna, tady je to naštěstí taky jisté. Celé se to točí kolem divné drogy, které říkají sójovka. Člověk, který si ji vezme, vidí nadpřirozené věci jako duchy, démony a podobně. Ujetý a naprosto šílený příběh plný černého humoru psaný první osobou zaujme jak člověka, co nemá na čtení prý čas, tak i knihomola.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Poslední batalion - František Niedl
Trocha toho válčení, drsný inteligent jako hlavní hrdina, nějaký ten sex a ještě je to celé převlečené v intelektuálním kabátě historicko-válečného románu. Stylem psaní zaujme i leckterou ženu, ale přeci jen u toho muže je to trochu jistější. (Izzy)

Oni: Na potulkách s extrémistami - Jon Ronson
Ronson je investigatívny novinár, ktorý si pre svoje práce vyberá celkom kuriózne témy. V tejto knihe trávil niekoľko rokov v spoločnosti najrozličnejších extrémistických skupín, sledoval ich pri práci, a dokonca sa zapájal do pár bizarných dobrodružstiev. Naučíte sa niečo o dnešnom svete, ale väčšinu času sa budete smiať na debilitou niektorých ľudí.
Recenzia TU. (Kristína)

Dom 490 - Mark E. Pocha
Najnovšia kniha "Charlesa Mansona slovenskej literatúry" je zábavná hororová jednohubka. Martin so Zuzanou opúšťajú nitriansky byt a aj s dcérami sa sťahujú do domu v zapadnutej dedinke, kde si na nich už brúsia zuby temné sily. Ak pre svojho manžela/priateľa/brata/švagra hľadáte niečo oddychové, napínavé, a pritom dobre napísané, Dom 490 bude dobrá voľba.
Recenzia TU. (Kristína)

Žena 25 - 35 let:

Dexter - Jeff Lindsay
I když je seriál tak známý a oblíbený, lidí, kteří četli knižní předlohu moc není. Většině lidem se Dexter líbí, takže tímto se jistě trefíte do černého. Zvlášť u ženských, které tohoto sympatického sériového vraha docela žerou.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Felidae - Akif Pirincci
Felidae nie je obyčajná detektívka. Vystupuje v nej mimoriadne inteligentný kocúr Francis, ktorý rieši záhadné vraždy ďalších príslušníkov svojho druhu. Stopy ho vedú k tajomnému kultu a desivým experimentom. Knižka je pomerne poetická a temná, krásne ju však vyvažujú vtipné pohľady mačacích očí na ľudský svet (a len tak pre informáciu, majú nás za blbcov).
Recenzia na knižku TU. (Kristína)

Knihou Kolibrik uděláte radost moderním mladým ženám, které se zajímají o sociální problematiku nejen chudých, ale i cizinců či přistěhovalců. Mozek všude kolem je takový bonus.
Celá recenze ZDE. (Jana)

Podmanivy hlas v audioknize dostane mladší i starší. Eragon + Stránský = závislost2
Celá recenze ZDE. (Jana)

Typ "cynický drsňák":

Proč jsme takoví sráči - Denis Leary
Herec a komik Denis Leary ve své knize rekapituluje důvody, proč je USA plná dementů. Sice píše o Americe, ale několikrát jsem se přistihla, že v tom vidím vlastně celý moderní svět, protože je západem inspirovaný. Jeho arguenty jsou věcné, i když kolikrát solidně vulgární. Brilantní sociální kritikou tak doráží na kontroverzní témata, v dnešní době politické, genderové a ještě bůhvíjaké korektnosti, tak zapovězená jako film bez černochů. Pokud je váš táta, strejda nebo kámoš ten typ, co rád na všechno nadává a všechny poučuje, toto by ho mohlo hezky zabavit na několik dní.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Typ "moudrý kliďas":

Svobodný Francouz - Piers Paul Read
Potřebujete vymyslet něco pro muže, který je spíše vážnější, o vše se zajímá, ale zase encyklopedii mu dávat nechcete? Historický román Svobodný Francouz pojednává o dějinách Francie od začátku 20. století. Propracovaným stylem vyprávění připomíná trochu knihy od Maria Puza. Na každou situaci najdete několik pohledů, takže bude závěrečné vysvětlení opravdu celistvé.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Opuštěná společnost - Erik Tabery
Soubor úvah o české společnosti a zejména politice. Věnuje se jak historii tak i současným tématům. Šéfredaktor Respektu do knihy nasáčkoval opravdu velké množství myšlenek a tak se z ní obdarovaný leccos dozví. Navíc je k tomu letošnímu stovkovému výročí republiky takovým tématickým dárkem. (Izzy)

Typ "strejda, co moc nečte":

Český ráj - Jaroslav Rudiš
Už dva měsíce maturujete nad tím, co dát pánovi, co vlastně moc nečte, nic ho nebaví anebo o něm moc nevíte? Dejte mu Český ráj! Nebojte, není to nic o krajině a lesích. Je to bandě chlápků, kteří se občas potkají v sauně. Neznají svoje jména, říkají si proto indiánskými přezdívkami a u toho si vypráví humorné příběhy ze života. Knížka je to tenká a vesele napsaná, takže byste mohli trefit hřebík na hlavičku. (Maya)

Typ "sebevědomá a emancipovaná dáma":

Vila na Sadové - Richard Sklář
Vaše máma je dlouho sama a nikoho nepotřebuje? Nebo je úspěšná a praktická, občas trochu jako torpédo, kolik věcí zvládá naráz? Hlavní hrdinka Vily na Sadové je úplně stejná. Je to realitní makléřka, která se začne vrtat v historii jednoho domu, který je na prodej, jelikož se o něj až podezřele moc začnou zajímat. Někteří tvrdí, že je Roberta až moc Mary Sue. Ale poznala jsem mnoho takových frajerek ve středních letech, abych věděla, že to opravdu existuje. (Maya)

Typ "mamka s detektivkami":

Sano a jeho žena Reiko - Laura Joh Rowland
Čte vaše teta nebo mamka hodně detektivky nebo ráda sleduje kriminálky? V ideálním případě má ráda exotické země? Dejte jí cokoliv od Laury Joh Rowland. Je jedno co, ty knihy na sebe zas až tak nenavazují. Hlavní hrdina je Sano a jeho manželka Reiko, kteří řeší případy poctivou kriminální prací. Aby taky měli na výběr, když se děj vždy odehrává na přelomu 17. a 18. století v Japonsku. Navíc jsou tam věrné historické reálie a sem tam nějaká ta erotická pikoška.
Celá recenze ZDE. (Maya)

Glenkill - ovce vyšetřují - Leonie Swann
Glenkill je prvá zo série knižiek o inteligentných ovciach, ktoré riešia zločiny. V prvej časti nájdu svojho majiteľa mŕtveho, niekto ho utĺkol rýľom. Majiteľ mal svoje ovce rád a každý deň im predčítal staré detektívky. Najmúdrejšia ovca, slečna Marplová, sa rozhodne zistiť, čo sa mužovi stalo. Príbeh je vtipný, napínavý, pretkaný britským humorom a skvele sa číta. (Kristína)

Paganiniho smlouva - Lars Kepler
Severská krimi je v dnešní době pojem zahrnující akci, krev, krev, krev a nejlépe další krev. Pod stromečkem se bude krásně vyjimat třeba Paganiniho smlouva, která by byla děsivá i bez krve.
Celá recenze ZDE. (Jana)

Pokud se bojíte zprofanovaného pojmu a maminka, teta či tatík jsou milovníci detektivek, kupte jim Bolest. Jakoby se Christie vrátila ze záhrobí a psala dál.
Celá recenze ZDE. (Jana)

Typ "protivný děda":

Tekvicový prívarok pre dušu - Rado Ondřejíček
Ak máte doma chlapa po šesťdesiatke, ktorý sa rád sťažuje a nadáva na celý svet, skúste mu darovať túto paródiu na Slepačiu polievku pre dušu. Ak poznáte Ondřejíčkove projekty Cynická obluda či Kukučka, viete približne, v akých vodách sa budete pohybovať. Kniha je súborom Ondřejíčkových fejtónov na rozličné témy: naváža sa do politiky, populárnej hudby, médií. Môj dedo knihu fakt ocenil, dokonca nám z nej začal predčítať ešte pri dojedaní vianočnej večere. (Kristína)

Mejdan na konečné - Stanislav Štěpánek
Ste dávno za zenitom a váš svet sa zúžil na posedávanie pri telke a kŕmenie holubov? Život ešte nekončí. Môžete skúsiť vycestovať na Mallorcu a úmyselne vyvolávať hádky na raňajkách, naschvál nechať nabúrať auto, zdiskreditovať kozmetickú firmu vymyslenými obvineniami, frfľať na ženy, dcéry, švagrov, politiku, hudbu a všetky ľudské rasy, chodiť do "klubu psychotronikov" a vôbec, nasrať každého, kto sa vám dostane do cesty. Rovnako ako trojica hrdinov v tejto knižke. (Kristína)


ŘÍKAJÍ MI LARS je porno. Bez sexu. S kondómom.

26. listopadu 2018 v 10:52 KRIMI A THRILLERY

Kristína:

Mama mi vždy hovorila, že keď mám priveľa myšlienok, ktoré nedokážem usporiadať, mám si vytvoriť osnovu a písať podľa nej. Osnovy ma odjakživa viac štvali, než mi pomáhali, ale v tomto prípade urobím výnimku, lebo fakt neviem, na ktorú stranu začať chrliť oheň najskôr. Zriedka sa mi totiž pri knihe stáva, že ju zhltnem na posedenie, a zároveň mám na každej stránke chuť otrieskať postavám čelo o obrubník. Takže som si celú recenziu zhrnula do pár bodov, inak sa asi cez prvý odstavec neposuniem.

1. O čo ide
Hovoria mu Lars a je súkromný detektív. Má rád alkohol, tvrdú hudbu a ženy. Aha, a ešte hodinky Luminox. Neviem síce, prečo je to dôležité, lebo hodinky sa spomenú len raz, ale pre hlavného hrdinu asi je. Lars dostane dobre platený kšeft, má skompromitovať manželku bohatého podnikateľa, ktorý sa jej chce nenápadne zbaviť a nahradiť ju mladším modelom. Všetko vyzerá jednoducho, ale potom príde tu nejaké mŕtve telo, tam nejaký únos a zrazu Lars nevie, komu veriť.

Zápletka zrejme pochádza z učebnice tvorivého písania pre prvý ročník, ale s tým problém nemám, aj ošúchané dejové linky sa dajú napísať pútavo, keď človek ovláda remeslo. A Daniel Gris nesporne písať vie. Knihu som začala čítať cestou do práce, do konca dňa som ju zhltla a ani sa veľmi nezapotila (len práce podozrivo pribudlo). Vtipné hlášky miestami fungujú a nerušia, vety sú krátke a výstižné, všetko vhodne zvolené atribúty pre podobný text.

2. Kto je Lars
Začnem vŕtať do boľavého zubu. Lars je totiž mizerne a nedôveryhodne napísaná postava a nech by na mňa Gris poštval aj všetkých ukrajinských mafiánov, svoj názor odmietam zmeniť. V duchu podozrievam autora, že si cez hlavného hrdinu plní svoje vlastné tajné sny byť drsným chlapom, ktorý miluje ženy, autá, má svoj vlastný bar a lukratívnu prácu. Ale vlastne...ja ho nepodozrievam, na základe jeho fiktívneho životopisu a vystupovania si tým som celkom istá. Nevadí, aj moje hlavné hrdinky boli svojho času dievčatá či ženy, akými som chcela byť, touto fázou si asi musí prejsť každý.

Daniel Gris chce silou-mocou docieliť, aby Lars pôsobil ako tvrdý hrdina s guľami z ocele, prečo si aj účelovo vyberá jeho charakteristické vlastnosti: hrá na bicie (zásadne bez trička, dámy!), má rád tvrdú hudbu (Metallicu!) a pije Jacka Danielsa (s ľadom!). Chápete, kam mierim? Všetky prvky sú strašne neoriginálne a hlavne okaté. Dobrá chlapská postava sa dá napísať aj bez takýchto okázalých barličiek. Pre príklad nemusím chodiť ďaleko.

Pred pár mesiacmi som recenzovala knihu 10 rád nájomného vraha, ako vyčistiť kvartýr. Ono nejde o úplne férové porovnávanie, predsa len dejové línie a smerovanie sú rozličné. Ale obe postavy stoja relatívne na hrane zákona, obe sa čiastočne živia zbraňou a obe sa dostanú do problémov. Na rozdiel od Larsa je Toxic pozoruhodný práve tým, koľko vrstiev jeho charakter má a ako sú postupne odhaľované. Toxic má tiež plné ústa nekorektných hlášok, vie byť chlap na správnom mieste, a predsa nie je tak celkom ideál žien, hoci zbalí nádhernú Islanďanku. Inými slovami, Helgason na rozdiel od Grisa nechal svoj charakter žiť a vyvíjať sa podľa toho, ako si to žiadajú okolnosti, vďaka čomu pôsobí reálnejšie. Lars koná len tak, ako to autor chce. Aby som bola objektívna, v niektorých momentoch prebleskuje Grisova snaha o psychologizáciu, je však umelo prilepená a viac nerozvinutá, po chvíli Lars znova skĺzne do svojej predošlej zabehnutej stopy.

3. Kto sú ostatní
Teraz budem zo zubu vyťahovať nerv. Bez umŕtvenia. Ak je totiž Lars len klišé šablóna, potom zvyšné postavy sú ako detské omaľovánky - vyfarbujete predtlačené obrázky a v tomto prípade každý len jednou farbou.

Každý v texte šuští papierom, má vymedzenú konkrétnu úlohu a nevybočuje z nej: podnikatelia sú úskoční hajzli bez chrbtovej kosti, ženy sú buď krásne bohyne, sexy lesbičky, alebo nudné mrochty, ktoré túžia, aby ich pomasíroval vášnivý zajačik. Mihne sa tu aj vzrušujúca policajtka s necudným odtieňom rúžu (tu je už plnenie mužských vlhkých snov viac než zreteľné), gay, svine policajti, dobrí aj zlí bývalí policajti a pár postavičiek, ktoré slúžia len na to, aby Larsovi pomohli niečo vybaviť. Žiadny z týchto charakterov nemá svoj osobný príbeh, obavy, či túžby, z čoho vyplývajú aj ploché motivácie a činy. Chodia, rozprávajú a konajú len podľa scenára a zdá sa, že len čo zmiznú zo scény, prestanú existovať. V rámci tohto žánru síce nepotrebujem desaťstranovú psychologickú sondu do rozorvanej ľudskej duše, ale aj v brakových žánroch môžu vystupovať plastickí hrdinovia (znova odkazujem k 10 rád nájomného vraha). Žiadny z aktérov knihy mi nebol sympatický a tak nejako som dúfala, že v polovici príbehu spadne asteroid a všetkých zabije.

4. O sexe bez sexu a niečo k atmosfére
Neznášam plané sľuby. Ako v reálnom živote, tak v knihách a vo filmoch. A keď si spisovateľ vyberie určitý žáner, musí si v ňom isté povinné jazdy odkrútiť - ideálne originálnym spôsobom. A keď mi autor predkladá hrdinu, čo má evidentne rád ženy, je prirodzené, že očakávam, že sa dočkáme nejakého milostného dobrodružstva. Mohlo byť vtipné, prerušené v polovici, či proste len vášnivé a divoké, dôležité je, že čitateľ výtrysk nejakých hormónov čaká. Grisovmu debutu by to naviac výrazne pomohlo - sex dokáže v knihe umocniť atmosféru a zvýšiť chémiu medzi postavami (ak, samozrejme, viete písať sexuálne pasáže). Takto celá kniha len šteká a nehryzie, síce sa nejaké ženy objavujú, ale hlavný hrdina s nimi maximálne prehodí pár plochých dialógov. Čítať román je potom ako sledovať porno, kde nedôjde k sexu a všetci majú nasadený kondóm.

5. Tri pozitíva na záver (a nejaké negatívum k tomu)
Rada čítam braky, ktoré o sebe vedia, že sú braky a ťažia z toho. Říkají mi Lars zostal kdesi na polceste. Snaží sa nebrať vážne, ale predsa sa až príliš vážne berie, ako keby sa Gris nevedel rozhodnúť, či chce napísať skutočnú literatúru, alebo zábavné béčko. Dejové linky nie sú dotiahnuté, neposkytujú správne čitateľské uspokojenie, ktoré by som pri drsnej škole tohto typu čakala. Ani čoby chcel Gris napísať niečo zábavné, ale bál sa do toho narvať dostatočné množstvo voltov. Takto sa správna drsná kriminálka proste nepíše. Pri braku môžete svoju predstavivosť vybičovať do maxima, ak máte zmysel pre miešanie správnych komponentov, vytvoríte koktejl, z ktorého sa budú ľudia radi opíjať. Tento nápoj mi spôsobil dvojdňovú nevoľnosť, ktorú dokázali zmierniť len tri svetlé chvíľky:

Ďakujem za zmienku o Zdzislawovi Beksińskom. Zbožňujem ho a potešilo ma, že práve jeho výtvory má Lars na koži (jeden z mála originálnych prvkov).

Ďakujem za narážku na Pulp Fiction.

Páčila sa mi záverečná scéna. Jednak sa príbeh uzatvára rovnakou vetou, ako sa otvára, čo je milý detail, a tiež je menej klišeovitý, než som čakala. Samozrejme ho musel vyvážiť najošúchanejší zvrat akčných príbehov, nad ktorým som si len bolestivo vzdychla. Prosím, nech je radšej nabudúce vrahom záhradník.

Maya:

Když jsem kolem této knihy šla v obchodě, pochopitelně mě zaujala. Aby taky ne, má efektní fotku, tvrdé desky, k tomu ještě papírový přebal a jako třešničku ten červený provázek, který slouží jako záložka. Kdyby byl Daniel Gris ženská, říkala bych si, komu musel v nakladatelství podržet, aby mu přichystali takový pompézní debut, o kterém si ostatní začínající spisovatelé můžou nechat jen zdát. Normální začínající autor je rád, že mu vůbec nabídnou rozpadající se brožovanou vazbu. Většina (když má štěstí) debutuje e-knihou na nějakém pofidérním serveru za dvě éčka za stáhnutí.

Nicméně už od prvního odstavce mi začala kniha vadit. A to zejména kvůli hlavní postavě. Lars se totiž snaží vypadat děsně tvrďácky, ale působí to asi tak věrohodně, jako když se vaše stodvacetikilová teta Marcela na narozeninách její kámošky Maruš přepije sudového Chardonnay, a pak kroutí zadkem jako Jennifer Lopez. Zatímco jí skáčou špeky, všichni z ní mají srandu a vytleskávají její další ztrapňování. A ona si opravdu v jisté chvíli myslí, jak je svůdná a lascivní.

Lars má rád údajně ženské. Ale s žádnou tam nic nemá. Když už je tak postava napsaná, čekala bych to, a aféra by tam sedla jak prdel na hrnec. Ale všechno zůstalo jen u řečí, které byly tak akorát otravné a vůbec ne přitažlivé. Neznám totiž žádnou kvalitní ženskou, která by Larsovi ty jeho kydy baštila. Jeho mužnost jsem mu prostě nevěřila. Kdybych ho potkala na ulici a zkusil by na mě ty svoje rádoby drsné poznámky, pravděpodobně bych vzala jeho plešatou hlavu a zabořila si ji do svých měkkých ňader s tím, že bych ho utěšovala, že to všechno bude dobré a jednou určitě smočí. Normální drsňák je nejprve drsný, a až pak se drsně chová. Lars je pravý opak, ten se prostě chová drsně jen proto, aby byl drsný.

Lars je čtyřicátník, ale nevyzrálost jeho chování mi připomněla, když jsem před léty hrávala textové RPG z post-apo světa. Měli jsme tam takového tragéda, kterému bylo něco přes 20, ale neustále se choval jako dvanáctiletý. Všechny postavy, za které hrál byly podobně přehnaně tvrdé jako Lars. A víte co? Nikdo mu to nežral, a ze všech měli ostatní hráči srandu. Nejen kvůli tomu, jak se choval, ale taky proto, že čtyřicetiletí chlapi se prostě takto nechovají. Nezakládají si hospodu, která bude přesně podle nich, jen proto, aby měli kam chodit poslouchat Metallicu. Co na tom, že prodělává? Hlavně, že oni si mají kde dát džeka s ledem.

Z toho se mi trochu zvedal kufr, whisky se pije zásadně pokojové teploty, Jack Daniels se dokonce občas dává do předem vyhřáté sklenice, protože tak vynikne jeho jemná chuť, která se jinak ledem otupí. Na to jaký je Lars drsňák a pseudogurmán ani není schopný pozřít tuto tenesskou burbon-whisky správně. Kdybyste se ptali, co je mi do toho, jak se pije Jack, tak je to i MÉ oblíbené pití. V mém rodném městě je i vybraný bar speciálně zaměřený jen na Jacka Danielse. Netřeba víc rozvádět, že jsem byla vždy čestný host. Divím se, že to Grisovi jeho beta neopravila a nevarovala ho, že ze své postavy tímto udělá ještě většího burana, než už je.

Musím uznat, že Gris psát opravdu umí. Jeho styl je poutavý a napínavý. Myslím, že by klidně mohl popsat 500 stránek o červeném kolečku na modrém poli a bylo by co číst. Jen je na tom špatně všechno ostatní. Prakticky neexistující charaktery postav, předpokládatelný děj, šroubované dialogy, klišovité scény. A ani výborný čtivý styl to prostě nezachrání. Na kvalitní knihu je to málo důstojné, na béčko je to málo béčkové, na detektivku je tam málo mindfucků, na zábavnou literaturu je to příliš absurdně hrané. Vlastně ani nevím, jaký z toho mám pocit. Snad jen, že to mělo potenciál. Fakt mělo. Kdyby Gris tolik netlačil u všeho na pilu, možná by to bylo lepší. Jsem si jistá, že o tomto autorovi ještě uslyšíme. Jen doufám, že se trochu vypíše, zjistí si něco o skutečných povahách lidí a naučí se psát postavy. A děj.

Název: Říkají mi Lars
Autor: Daniel Gris

Rozhovor se spisovatelem Danielem Grisem najdete ZDE.



Rozhovor s Danielem Grisem: "Vytvořil jsem chlapa, kterého by chtěla mít doma každá ženská."

26. listopadu 2018 v 10:52 Rozhovory


Daniel Gris je zatiaľ relatívne neznámy pojem. Na knižnom trhu sa jeho meno spája hlavne s jeho debutovou kriminálkou Říkají mi Lars. Reálne meno tohto autora, ako aj jeho život, sú pre čitateľov veľkou neznámou. My sme sa s ním pokúsili porozprávať nielen o jeho skutočnej totožnosti, ale aj o tvorbe jeho prvotiny a nadchádzajúcich projektoch. Nie vždy to šlo jednoducho, ale robili sme, čo sa dalo.


Knižní díra:
Čo musí začínajúci autor ako ty urobiť preto, aby mu vydali knihu v takomto nákladnom formáte? Myslíme tým tvrdú väzbu, záložku a ďalšie prvky, o ktorých môžu iní nováčikovia len snívať.
Daniel Gris:
No nebylo to zadarmo, samozřejmě. Vydavatel požadoval věci, které obvykle nedělám... Znáš to, člověk někdy musí kvůli splnění svého snu slevit ze sých zásad, jenže co je moc, to je moc. Ale všechno jsem to nahrál skrytou kamerou, takže až přijde čas, budu mít hodně peprný příspěvek do kampaně metoo. Jak jistě víš z mé knihy, kompro materiály se hodí vždy a všude. ;)

Knižní díra:
Prečo si si pre vydanie svojho debutu vybral neznáme vydavateľstvo?
Daniel Gris:
Šéf Mystery Pressu byl jediný ochotný jít se mnou do toho motelu, kde jsem měl přichystanou sledovací techniku. Ti ostatní chtěli jen nějkou rychlovku v kanceláři, ale bez záruky toho, že mi knihu vůbec vydají. Ale asi bych tě trochu opravil, Mystery Press není úplně neznámé vydavatelství, jen ještě nemá takovou pověst, protože funguje teprve dva roky. Nicméně se velmi dobře rozjíždí, no a tím, že začali vydávat mě, samozřejmě trefili jackpot a vystřelili se ke hvězdám.

Knižní díra:
Povaha hlavného hrdinu a vlastne celá knižka naznačuje, že v nej bude veľa sexu, toho sa ale nedočkáme. Prečo?
Daniel Gris:
Jasně, sex prodává, to se žáci učí na první hodině prvního ročníku marketingu. Takže pojďme a nacpěme vyšpulený zadky tu do reklamy na motorovou pilu, jindy do videoklipu nebo na titulní stránku Blesku. Možná tě zmátla obálka mé knihy, která jako by vypadla z nějaké drsnější verze toho románu o věčně nadrženém miliardáři... Ale já osobně si myslím, že o sexu píší především chlapi, kterým chybí v reálném životě, a čtou o něm ženský s tím samým problémem.

Knižní díra:
V tvojej knihe sa objavuje postava policajtky so vzrušujúcim odtieňom rúžu. Stretol si v reálnom živote niekoho takého?
Daniel Gris:
No jasně, že jo. Jen to teda nebyla policajtka, ale striptérka... A neměla červený rty, ale podvazky... Ale jinak to sedí do detailu :D Samozřejmě, že krásná ženská v uniformě je častá masturbační představa většiny mužů napříč všemi věkovými kategoriemi, proč jim ji tedy nedopřát aspoň takhle. :D

Knižní díra:
Kde si sa inšpiroval pre napísanie postavy Larsa?
Daniel Gris:
Vytvořil jsem chlapa, kterého by chtěla mít doma každá ženská. Teda jen přes noc, ráno by se nejspíš musel pakovat :D No a taky je to řízek, jakým by chtěl být ve skutečnosti každý muž. Včetně mě :) Jestli má Lars nějaký reálný předobraz, to si ale nechám pro sebe. Zatím ;)

Knižní díra:
A co ďalšie postavy? Majú svoj predobraz v realite?
Daniel Gris:
Samozřejmě. Sexbomba Bonnie například vypadá jako většina mých bývalých přítelkyň. Zajímavé ale je, že se naopak nepodobá žádné z mých tří exmanželek, budiž jim lehká zem.

Knižní díra:
Ty si mal tri manželky? Povedz nám o nich niečo.
Daniel Gris:
Tu první jsem si přivezl ze Slovenska, z jedné osady u Košic. Vyměnil jsem ji tam tehdy za Passata, kterému odešla převodovka, zrovna když jsem projížděl. Krásná holka, typ něco jako Rihanna, víš jak to myslím... Jen měla ten problém, že se nějak bála stejnokrojů nebo co... Nejspíš nějaká rodinná anamnéza. Vždycky, když viděla někoho v uniformě, okamžitě zahodila co měla v ruce a někam se schovala, kolikrát jsem ji pak nemohl najít celý den. No a jednou jsme náhodou míjeli průvod hasičů, Marienka, dievčatko moje, zahlídla placaté čepice a naleštěné knoflíky, a to bylo naposled, co jsem ji viděl.

Knižní díra:
No a tie ďalšie dve manželky?
Daniel Gris:
Druhou jsem koupil na dovolené v Thajsku, překvapivě stála jen 100 bahtů. Až doma v Praze jsem zjistil, proč byla tak levná. Teda spíš levný. No a poslední žena, Darja, byla Ruska, ale svatba proběhla jen naoko, kvůli občanství. To víš, chtěl jsem mít ruské...

Knižní díra:
Venoval si sa písaniu už predtým?
Daniel Gris:
Myslíš před Larsem? No jasně, že jo. Píšu většinou na objednávku pro toho, kdo zaplatí. Ale často se dějí věci i neplánovaně... Jednou jsme se například s přáteli zhulili víc, než obvykle a vsadili se, kdo napíše větší blábol. Nejenže jsem tenkrát zvítězil, ale nějak se k tomu textu pak dostal předseda Tomio Kanimůra a udělal z něj program své strany. Taková píčovina a nevěřila bys, kolik mi to hodilo.

Knižní díra:
Plánuješ napísať niečo nové? Lars má otvorený koniec, dočkajú sa čitatelia pokračovania?
Daniel Gris:
V legraci jsem jednou řekl, že pokračování bude podle toho, jestli první Lars vydělá nakladateli na kabriolet a hejno štětek. No, nakladatele jsem nedávno potkal v krásném sporťáku s nějakými dvěma zrzkami, takže jsem rovnou založil papír do stroje a píšu... Pokračování se bude jmenovat "Lars a Intergalaktická číča", vyjde v červnu 2019 a půjde o jistou reminiscenci na film Osobní strážce... Víc zatím prozrazovat nebudu, ale kdo se do Larse zamiloval v první knize, ten bude určitě spokojený.

Knižní díra:
Vzhľadom k tomu, že ide o tvoju prvú knihu, musíš sa živiť niečím ďalším. Aká je tvoja civilná profesia?
Daniel Gris:
Jsem na volné noze. Občas pro někoho něco napíšu, občas něco někam převezu... Nebo někoho v kufru auta, například... Vždyť víš, svět je v pohybu, každý se chce dostat někam kde je to aspoň o chlup lepší... Člověk se musí otáčet.

Knižní díra:
Aká vyzerá tvoja ideálna žena?
Daniel Gris:
Tady se ovšem dostáváme na tenký led :D Ještě jsem neviděl ženu, na níž by nebylo aspoň něco krásného. Někdy jsou to oči, jindy zase rty... Zkrátka, každá žena má své kouzlo, jen se člověk nesmí spokojit s povrchním pohledem. (Uff... A teď vážně... Samozřejmě, že ideál krásy je pro mě Bonnie, prsatá dlouhonohá tmavovláska z mé knihy. Proto jsem ji tam taky napsal, no ne?)

Knižní díra:
V anotácii sa píše, že Lars má rád hodinky Luminox. Máš k tejto značke nejaký špeciálny vzťah, alebo prečo si si ju vlastne vybral?
Daniel Gris:
Jak v knize říká Lars: "Hodinky Luminox jsou výkonné a spolehlivé, proto je nosí výkonní a spolehliví chlápci. JÁ nosím Luminox." Schválně se koukni na Luminox 9401. Švýcarská kvalita, krásné, odolné hodinky... Teď už jen našetřit těch 1200 Eur... Lidi, kupujte sakra tu knížku!

Knižní díra:
Niektoré dámske fanúšičky určite zaujíma, koľko máš rokov a či si dostupný?
Daniel Gris:
Ale no tak zlato, věk je přece naprosto pomíjivá veličina. Moje čtenářky jistě nejsou tak povrchní, aby je zajímala takhle nepodstatná věc. No a jestli jsem dostupný? To záleží k čemu :D Každopádně, můj email je daniel.gris@post.cz ;)

Knižní díra:
Máš nejaký zvláštny koníček?
Daniel Gris:
Jsem založením romantik, který má rád klidné večery. Takže nejlíp mi je, když zajdu do sklepa pro přítelkyni, sundám jí pouta, uděláme si čaj a koukáme na filmy... No a jinak se zajímám o nevysvětlitelné jevy, o věci mezi nebem a zemí, které prostě existují, tím jsem si jistý. Jen mít oči otevřené a snažit se je pochopit.

Knižní díra:
Dáš príklad?
Daniel Gris:
Například jedna z naprostých záhad pro mě je, jak může automobilka Alfa vyrobit něco tak úžasného jako sporťák Brera a hned poté smontovat malé kriploidní Mito. Zná snad na tohle někdo odpověď?

Knižní díra:
Aký máš názor na premnoženie diviakov v Čechách a ako by si ju riešil?
Daniel Gris:
Divočáci přece nejsou žádný problém, v Česku zápasíme spíš s přemnožením volů, kteří se nacpali do vrcholných funkích. Někteří se dokonce zatoulali od vás, ze Slovenska... Byli bychom hodně vděční za to, kdybyste otevřeli ohradu a my vám je nahnali zpátky....

Sexy komisař a prokletí nejen kolem něj

25. listopadu 2018 v 12:43 KRIMI A THRILLERY

Pokračování majestátní italské detektivky - bude se líbit?

Jana:

Volné pokračování života v italské Neapoli z dob fašismu pro mne bylo výzvou. Druhé díly, ať už knižní či filmové, stávají za starou bačkoru. Ne vždy, samozřejmě. S lehkými obavami jsem se dala do čtení něčeho, co navazovalo na výbornou knihu Bolest!

Předpokládám, že si autor dodal úspěchem prvotiny sebevědomí a Prokletí pojal ve velkém stylu. Kniha je oproti Bolesti o fous tlustší. Úvod do děje je … o poznání horší. Delší. Nudnější. Pomalý snad více než celá kniha o italské zimě. Spleť postav působí guláš. Je jich moc! Na druhou stranu vstup sexy komisaře je pojat stejně dobře jako v prvotině de Giovanniho a neobtěžuje. Co trochu leze na nervy je rádoby líčení příchodu jara. Ale dost možná jsem se jen neuměla v zimě, s padajícím sněhem za okny, naladit na vůni jara v Itálii.

Pokud bych si mohla dovolit dílo přirovnat k vínu, volila bych intenzivní tmavé červené víno. Příběh byl do dvou třetin velkolepý, ale složitý. Zaujalo mne, že se autor už tak často nezmiňoval o mrtvolách a jejich přizracích. Vyskytovaly se kolem hlavního hrdiny jako obvykle, ale byly vybrány tak, aby dokreslily náladu komisaře. Zbytečně se neopakovaly, krásně se bral ohled na znalce předchozího dílu. Samotná vražda stařeny byla brutální. Popis decentní, neurazil, ale milovníky krváku k orgasmu nedovedl. Na robustních základech položených v úvodu (kvůli kterým kniha skoro letěla oknem) autor postavil honosnou katedrálu staré dobré detektivky. Zdánilvě nesouvisející příhody propojuje právě "prokletí". Různé úrovně, různá nechutnost, různá objasnění. I přes pavučinu postav, příhod a pocitů nic neruší nosný případ vraždy staré lichvářky.

Dílo je vleklé. Fakt neskutečně hrozně moc. Pokud jsem neměla něolik hodin klid, přečetla jsem pár stránek a připadala jsem si jako u studijního materiálu. Snad jen romantická zápletka komisaře jako z dob Jane Austen mne u čtení držela. Zlom nastal ve třetí třetině, tedy téměř před uzavřením případu. Ano, jakási klišé a podobnosti nejen s Bolestí tu jsou. Autorovi to budiž odpuštěno. I když i nadále byl příběh těžký jako to víno, najednou měl napjatější spád. Nebyl rychlý, protože se našel čas na pocity, popis scény a podobné blbosti, které vás absolutně nezajímají, protože chcete vědět, kdo je tedy vrah a jak se zachová ta naivní mladá blbka Emma. Ne, že by se autor nedal sledovat a k vrahovi byste z výpovědí nemohli dojít sami. Nevím, čím to, ale libujete si v tom, že vraha intenzivně nehledáte, necháte se kolébat majestátností celého příběhu.

Po přečtení knihy si odnášíte dojem podobný shlednutí krásné opery či jiného divadelního kousku a těšíte na další návštěvu. Nabízí se zde i možnost srovnání s kvalitou prvotiny. myslím si, že pokud trilogii zvolíte jako dárek či séerii dárků, první dva díly obdarovaného potěší natolik, že si třetí díl koupí po dočtení dvojky sám. Kdyby se recenze mohly jmanovat stejně, i prokletí by se jmenovalo Klenot evropské krimi tvorby. Dílo je jiné, ale stejně kvalitní.


Název: Prokletí / La condanna del sangue: La primavera del commissario Riccardi
Autor: Maurizio de Giovanni


George Orwell vie, že ľudia sú svine

23. listopadu 2018 v 10:05 KLASIKA



Všetky zvieratá sú si rovné, ale niektoré sú si rovnejšie.

Kristína:

Orwellove politické vízie sú neuveriteľne nadčasové. Odovzdal nám dve mrazivé diela, ktoré tnú do živého v každom roku a dokázali až príliš realisticky vystihnúť hrozbu totalitnej vlády.

Naschvál sa nemienim venovať románu 1984. Napriek jeho nesporných kvalitám mi ho totiž znechutili všetci samozvaní politológovia, ktorí si na ňom honia nízke ego a otrieskavajú ho o hlavu ostatným so slovami: "Vidíš? Presne sem sa rútime! A ja som natoľko výnimočný, že som to z textu pochopil!"
Nie je ťažké kričať, že je cisár nahý, keď sa pred vami hojdá jeho penis. Oveľa viac ma preto zaujímajú knihy, ktoré vedia výstrahu spoločnosti nejako inteligentne zaonačiť. A tak sa dostávam k Farme zvierat.

Na rozdiel od 1984 si tu Orwell zvolil formu bájky. Sledujeme osudy farmárskych zvierat, ktoré sa pod vedením prasiat rozhodnú, že vyženú ľudí a budú pracovať len samy na seba. Aby sa svojim úhlavným nepriateľom nezačali podobať, vyvesia niekoľko pravidiel, ktorými sa všetci musia riadiť: žiadne zviera nesmie piť alkohol, žiadne zviera nesmie nosiť oblečenie, žiadne zviera nebude spať v dome, ale hlavne to najdôležitejšie, ktoré sa stáva ich mantrou: všetky zvieratá sú si rovné. To, čo na začiatku vyzerá ako utópia, nadobúda so zvyšujúcou sa mocou prasiat desivé rozmery.

Nie je ťažké dovtípiť sa, ktorou krajinou a režimom sa nechal Orwell inšpirovať: v novele s troškou pomoci identifikujete Lenina, Trockého a Stalinovu vládu. Tiež jednoducho odhalíte spoločenské vrstvy, kde ovce veľmi trefne zohrávajú rolu...nuž, oviec.

Nedávno som svojej šestnásťročnej sestre rozprávala, o čom Farma zvierat je. A hoci jej literárnym vrcholom sú young adult romány a občas nejaká kriminálka, prekvapilo ma, že chcela, aby som jej knižku požičala. Bájka ma totiž jednu veľkú výhodu: využíva jednoduché prostredie a postavy, aby predostrela zložitejšiu tému aj širokému publiku. Orwell navyše využil zvieracích hrdinov, čo príťažlivosť románu a hrozivosť deja ešte znásobilo (budem citovať jeden z mojich najobľúbenejších filmov Sedem psychopatov: "Ženy vo filmoch môžu umierať, zvieratá nie!").

Preto si myslím, že Farma zvierat je lepšia publikácia ako 1984. Nie je síce plná hlbokých filozofických myšlienok, ktoré si môžete zavesiť na facebook, ale jej vyznenie je o to nástojčivejšie a pálčivejšie. Navyše má jeden z najlepších záverov, aké som v literatúre videla.

Názov: Farma zvířat/Zvieracia farma/Animal Farm
Autor: George Orwell


Malá kniha etikety pro manažery (audiokniha)

22. listopadu 2018 v 16:46 AUDIOKNIHY

Potřebujete si ve vlaku zopáknout pravidla slušného chování?

Jana:

Etiketa je pro české laiky v boru spojována především se jménem Ladislav Špaček. Člověk, který svým vystupováním hladí oko a svým hlasem uši a duši. Málokdy mám ráda knihy, které čtou samotní autoři. Podle mého názoru mají cizí interpreti lepší odstup od knihy, vdechnou jí jiný rozměr, třeba takový, který autor ani sám nezamýšlel. Ovšem kdo jiný by měl stát v audiopozadí knihy o etiketě než dokonalý pan Špaček?

Celou dobu poslechu jsem se neubránila myšlenkám, zda je společnost tak mimo a nevychovaná, nebo je mimo celá kniha. Samozřejmě platná pravidla, která najdete úplně v každé knize o seberozvoji či vystupování - ta mi problém nedělala. Užívala jsem si barvu hlasu a občasné jemné vtípky a zážitky autora. Za pobavení třeba ze života Václava Havla jsem byla vděčná. Bylo příjemné se vrátit do mládí, kdy jsem si myslela, že pravda a láska vítězí. Ovšem takový způsob psaní emailů či textových zpráv na mobilu už bylo téma, kdy jsem si říkala, že tohle dneska udělat, střihnu si ostudu!

Audio přechod mezi kapitolami byl vybrán velice dobře. Krásně doplňoval hluboký hlas interpreta a posluchači dal příležitost si rozmyslet, zda snese další várku tipů k pohovorům nebo raději půjde trénovat podání ruky či vizitky. Zvukové podobě knihy jako takové nemám co vytknout, vše sedělo, jak mělo, nic nerušilo. Ano, hlas Ladislava Špačka někdo může považovat na příliš pomalý, rozvláčný. Podle mého názoru se to ovšem do knihy pro manažery více než hodilo. Jak je známo, trpělivost růže přináší a opakování je matkou moudrosti.


Název: Malá kniha etikety pro manažery
Autor: Ladislav Špaček
Interpret: Ladislav Špaček
Délka: 4 hodiny 36 minut


Rozhovor s Markom E. Pochou: "Koniec je blízko!"

21. listopadu 2018 v 8:36 Rozhovory

Mark E. Pocha, vlastným menom Marián Kluvanec, má na poli slovenského hororu a fantastiky solídne postavenie. Za posledné roky sa jeho meno objavilo v antológii poviedok A bude hůř, či Zombie apokalypsa, takisto má na konte romány Kontakt, Na Dušičky zomrieš a Krajina Kanibalov. Označuje sa ako Charles Manson československej literárnej scény. My sme sa s ním porozprávali nielen o jeho najnovšej knihe Dom 490, ale tiež o jeho inšpiráciách, obavách a plánoch do budúcna.


Knižní díra:
Všimli sme si, že v posledných rokoch fušuješ do rôznych žánrov. Do ktorého by si na 100 % nešiel a prečo?
Mark E. Pocha:
Text si určuje sám, aký chce žáner. Horor som si nevybral, on si vybral mňa. Zjavujú sa mi príbehy, ktoré potom zapisujem najlepšie, ako viem. Takže nie je vylúčené, že jedného dňa zabŕdnem aj do červenej knižnice!

Knižní díra:
Máš nejakú knihu či film, ktorá sa ti páči, ale hanbíš sa za to?
Mark E. Pocha:
Nehanbím sa za nič, na to je život prikrátky. Ale najbližšie k tomu, na čo sa pýtať, je asi film 50 odtieňov sivej. Priznávam bez mučenia, bavil som sa!

Knižní díra:
To ma fakt zaujíma - čo sa ti na tom páčilo?
Mark E. Pocha:
Príjemná naivita hlavnej hrdinky, tempo, nechcený humor a výborná hudba. A že to vlastne neskončilo dobre.

Knižní díra:
Keby si sa mohol stretnúť s nejakou mŕtvou osobnosťou ako duchom, ktorá by to bola?
Mark E. Pocha:
Hmhmhm, asi Edgar Allan Poe. Je mi najbližší svojim životným štýlom. A ešte bol aj skvelý spisovateľ.

Knižní díra:
Jeho životný štýl v akom smere?
Mark E. Pocha:
Ísť naplno do všetkého, vrhať sa do nových dobrodružstiev a potom všetko zapisovať a vytvárať skvelé príbehy. A určite by som nepohrdol štamprlíkom domácej.

Knižní díra:
A čo jeho smrť? Tiež by si chcel zomrieť za záhadných okolností, aby si ešte dlho vŕtal ľuďom v hlave?
Mark E. Pocha:
Ja som pôžitkár, nepotrebujem k šťastiu studenú lavičku, na ktorej ma nájdu zmrznutého na kosť.

Knižní díra:
Dom 490 vychádza údajne z reálnych udalostí. Ty sám veríš v nadprirodzeno?
Mark E. Pocha:
Dom 490 naozaj existuje a je opradený desivými historkami: plieskanie okeníc a dverí, podivné zvuky o polnoci... Bolo popísaných mnoho úkazov s ním spojených. Pokiaľ ide o vieru v nadprirodzeno, som nerozhodný, a skôr skeptický. Ale verím ľuďom, ktorí popísali svoje osobné skúsenosti s touto sférou.

Knižní díra:
Na prebale Domu 490 vylučuješ nejakú podobnosť medzi tebou a hlavnou postavou. Sú však v príbehu nejaké črty, ktoré si odpozeral zo svojho okolia?
Mark E. Pocha:
Každý silný príbeh sa do istej miery zakladá na skutočnosti. Vedeli to už realisti - Hemingway, Tolstoj, Dostojevský, Faulkner... Najlepšie príbehy píše život okolo nás, úlohou spisovateľa je dať im umeleckú formu; podať ich záživným spôsobom ako koncentrovanú ľudskú skúsenosť. Takže áno, tiež som čerpal z reality okolo seba. Veľa sa zhováram s ľuďmi a veľa sa venujem introspekcii, to všetko sú predpoklady tvorby.

Knižní díra:
Bol si niekedy svedkom nejakej nevysvetliteľnej či nadprirodzenej udalosti?
Mark E. Pocha:
V dome po starých rodičoch sa v noci stále niečo deje: vejúce záclony, zapínanie svetiel, vŕzganie parkiet, akoby niekto prechádzal izbami... Ale či je na príčine prirodzená práca stavebného materiálu, alebo zvýšená paranormálna aktivita, sa asi nikdy nedozvieme.

Knižní díra:
Spisovatelia sa často skrz svoje písanie vysporiadavajú s nejakými skrytými traumami alebo obavami. Keď sa toľko venuješ desivým príbehom, nie je to preto, lebo sám si v skutočnosti strachopud?
Mark E. Pocha:
Určite asi áno, neviem, neriešim. Dôležitý je príbeh a to, aby pôsobil na čitateľa. A aby sa autor pri jeho písaní bavil. To je prvá skúška správnosti: ak sa pri písaní bavíš, zrejme sa budú baviť aj čitatelia.

Knižní díra:
Čoho sa najviac bojíš?
Mark E. Pocha:
Moje osobné strachy sa vyvíjali s postupom času a fázami dospievania. V detstve desí človeka trebárs tma a pavúky, neskôr si začneme uvedomovať vlastnú zraniteľnosť, potom príde strach zo smrti, z pomalého umierania... Za ultimátny strach však považujem strach o vlastnú rodinu.

Knižní díra:
Aký druh smrti je podľa teba najhorší?
Mark E. Pocha:
Z voleja mi napadá naopak ten najlepší: na dôchodku, pri orgazme s teenagerkou! (ha-ha)

Knižní díra:
Chcel by si takto umrieť?
Mark E. Pocha:
Kto by nechcel?

Knižní díra:
Musíme ti položiť našu tradičnú otázku: čo si myslíš o premnožení diviakov v českých lesoch a ako by si ho riešil?
Mark E. Pocha:
Odstrel večer, ráno zabíjačka.

Knižní díra:
Riešil by si to radikálne. Podujal by si sa na to sám?
Mark E. Pocha:
Pri zabíjačke som neraz asistoval, to je celodenný žúr. Strieľať viem, ale poľovačky som sa ešte nezúčastnil. Všetko je raz po prvý raz. Ale niekedy to vraj bolí.

Knižní díra:
Akí sú tvoji obľúbení autori?
Mark E. Pocha:
Kedysi King, Poe a Lovecraft. Potom prišla éra bítnikov, ktorých žeriem dodnes. A napokon Faulkner a spol., ako som ich spomínal predtým. Z našich autorov predovšetkým Sándor Márai. To bol velikán.

Knižní díra:
Spisovatelia sú často výstrední. Tolkien rád narážal do cudzích áut, Kotleta vraj obchoduje s poľskou salámou. V čom si divný ty?
Mark E. Pocha:
To s Tolkienom je trochu prehané a Kotleta je výmysel. Ja som úplne normálny - to svet okolo mňa je šialený. Úplne sa zbláznil. Ktokoľvek v pražskom metre na teba vytiahne nôž. Alebo ten seriál Horná Dolná. Umenie je mŕtve. Na veľkom plátne sveta premietajú PEKLO a my sedíme pohodlne v prvom rade a žerieme pukance. Koniec je nablízku, tomuver.

Knižní díra:
Po tvojej odpovedi som si spomenula na jedného bezdomovca, čo chodil po Brne a hlásal apokalypsu. Myslíš, že koniec sveta je niekde za dverami?
Mark E. Pocha:
Počkaj, idem sa pozrieť... Hm, nie, nebol tam. Myslel som to symbolicky, samozrejme.

Knižní díra:
Spisovatelia niekedy v snahe získať inšpiráciu siahajú po rôznych psychotropných látkach. Skúšal si niekedy niečo aj ty?
Mark E. Pocha:
To je výborná otázka! Práve preto sa k nej ešte vrátime... Niekedy nabudúce!






Dom 490 mixuje americkú hororovú školu a slovenskú írečitosť. A celkom kvalitne.

21. listopadu 2018 v 8:08 HOROR

Stephen King a Jánošík vojdú do baru...



Kristína:

Už niekoľkýkrát omieľam, ako nadšene kvitujem, keď na slovenskej literárnej scéne pribúdajú ďalšie exempláre do menej komerčných žánrov. Mala som už česť zrecenzovať Malú antológiu sci-fi poviedok, teraz zase Dom 490 od Marka E. Pochy. A hoci superlatívmi budem šetriť - šetrím nimi všeobecne, neberte to osobne - knihu zaručene nezatratím.

Mark E. Pocha nie je žiadny zelenáč. Dom 490 je jeho štvrtou novelou, navyše je finalistom niekoľkých literárnych súťaží a jeho meno figuruje tiež v zbierkach poviedok A bude hůř či Muži vs. Ženy. Kvalita sa síce počtom vydaných diel nemeria, ale je dobrou pozíciou, z ktorej sa môžem odpichnúť. Vypísanosť cítiť nielen v štýle, ale aj v postavách a v budovaní príbehu. Ale k tomu všetkému sa dostanem.

Dom 490 s podtitulom Zlo má novú adresu (podľa mňa má novú adresu každú hodinu, ale nebudem sa s autorom hádať) rozpráva príbeh rodiny Lutziakovcov - Martin je spisovateľ, ktorý sa pokúša dokončiť nový román, Zuzana je na materskej s dvoma dcérami. Rozhodnú sa predať tesný byt v Nitre a presťahovať sa do idylického domu v dedinke Kriváň, ktorý sa predáva za podozrivo výhodnú cenu. Onedlho zistia, prečo.

Som zarytý nepriateľ klišé, ale zároveň zastávam názor, že ak sú klišé prvky spracované dobre, môžu vlastne pôsobiť celkom zaujímavo. A presne to sa stalo v Dome 490. Mark E. Pocha síce kráča po dávno vyšliapanom chodníčku, cestou však stihol vysadiť nejaké tie sakury, vyplieť burinu a ešte si pritom zaspieval pár ľudoviek.

Bude to desať rokov, čo žijem v Česku a takmer celý ten čas čítam knihy výhradne v češtine. A keď už po niečom v slovenčine siahnem, zriedka si rozdiely uvedomujem, či ich dokonca analyzujem. Oba jazyky sa mi prakticky zliali a nerobím medzi nimi rozdiely. Pri Dome 490 som si však po veľmi dlhom čase znova vychutnala krásu a ľubozvučnosť slovenčiny.

Mark E. Pocha totiž píše štýlom, ktorý mi pripomínal staršiu literatúru: využíva pojmy ako drobizg, či zavše (kamaráti Česi, toto na vás vytiahnem na najbližšom pive) a vôbec, celková jazyková vybavenosť príbehu vo mne zanechávala trochu starosvetský dojem - v dobrom zmysle slova. Už som zabudla, aká vie byť slovenčina mäkká, ľahká a číra. Navyše je zjavné, že nejde o žiadnu násilnú pózu, ale skutočný autorov štýl, pôsobí prirodzene a prekvapivo neruší - hoci spočiatku mi chvíľu trvalo, kým som si naň zvykla.
Uličkou hanby by som však prehnala a roxorom utĺkla jazykového redaktora, pretože toľko preklepov a gramatických prešľapov v knihe som už dávno nevidela (šatoch! sedemnásť centimetrový!). Jeho prácu by som osobne odviedla stokrát lepšie.

V rámci hororového žánru nejde o žiadne prevratné dielo a autor to ani nechce docieliť. Mám rada, keď je kniha priznaným brakom a Dom 490 je v tomto smere naozaj osviežujúci, na nič sa nehrá, neberie sa vážne. Využíva hororový žáner so všetkým, čo k nemu patrí, všetky jeho devízy aj lapsusy, logické diery, čiernovlasé dievčatká, desivé tajomstvá v pivnici a mŕtvych predchádzajúcich nájomníkov. Na konci vo mne teda zanechal pocit, ako keď si po niekoľkých mesiacoch stravovania v reštauráciách doprajete poctivú tresku s rožkom. Nie je to síce žiadne gastronomické terno, ale oživí vo vás niečo príjemné a zabudnuté.

Prekvapivo funkčne sú napísané hlavné postavy: on s tvorivou krízou, ona s deckami na krku, narastajúce napätie v kedysi ideálnom vzťahu, všetko je uveriteľné a tým pádom mi kniha skôr ako horor o pomstychtivých duchoch pripomínala metaforu na rozpadajúce sa manželstvo. Ide o dosť kingovské témy - autor tiež často a rád odkazuje napríklad ku Kingovmu Osvieteniu. Mark E. Pocha dokonca používa niektoré Kingove prvky (myšlienky v zátvorkách, sexuálne predstavy), ale aby sa Kingovi vyrovnal, chcelo by to ťať ešte o kus hlbšie.

Na svojej cestičke autor nechal pár bodliakov a stromov, ktoré by som ja osobne mačetou dávno odstránila. Kapitola Fakty mala skončiť v ohnisku. Ani Autorské poznámky si nezaslúžia lepší osud. Prvá z nich by možno bola zaujímavým spestrením, je však príšerne a hlavne nedôveryhodne podaná. Keď už chce autor vzbudiť dojem, že sa príbeh naozaj odohral, mal by vedieť s nástrojmi správne manipulovať. Odporúčam mrknúť napríklad na Kingovu Carrie (keď už využívame kingovské motívy): autor prekladá dej fiktívnymi novinovými výstrižkami, rozhovormi, či útržkami z kníh, čím do príbehu dostáva punc reálnosti. Keby bola obdobne zostavená aj kapitola Fakty, nemám námietky. Ona je však len zbežným, nanúteným dovetkom, ktorý má prázdnu informačnú hodnotu.

Z Autorských poznámok zase kričí silný alibizmus. Na ktorú riť sa autori vyžívajú v dopovedaní a dovysvetľovaní dejových liniek? Pre mňa ako čitateľa je to znak, že si spisovateľ nie je istý, či jeho príbeh vyznel, ako chcel, preto si pomáha podobnými barličkami. Nedokončený príbeh puzzle mohol byť zahrnutý do textu a oveľa príťažlivejšie. Čo sa týka odkazu k Amityville horor, tam zase cítiť, že Mark E. Pocha nechcel byť obvinený z kopírovania filmov či kníh. Opäť sa dal zahrnúť do príbehu, pôsobilo by to celistvejšie a sympatickejšie. Ešte viac by tým totiž upevnil postavenie svojej knihy ako priznaného, príjemného hororového braku na jesenné noci. Takto ma však autor len naštval a celkom pochoval do tej doby zručne budovanú atmosféru.

Posledný klinec do ľavej obličky som dostala v závere. Nejde ani tak o náhly zvrat, ten by bol celkom zaujímavý, ale o jeho mizerné spracovanie. Neviem, či autor utekal na autobus, alebo mu zatvárali bar, ale ono veľké odhalenie je odfláknuté a bez náboja, teda v konečnom dôsledku vyznieva až príliš hlúpo a zbytočne.

Marka E. Pochu asi z dohľadu nepustím, páči sa mi jeho štýl. Len ak chce napodobňovať Stephena Kinga a ďalších velikánov hororového žánru, potrebuje niektoré veci dotiahnuť. Ale patrí mu môj neskonalý vďak, pretože fakt som si už dlho v žiadnej knihe s takou radosťou nevychutnala môj materinský jazyk.

Maya:

Tinka tady shrnula negativa. Já bych se teď ráda věnovala těm pozitivům. Co se týče způsobu psaní, Dom mě zaujal tak jako už dlouho nic předtím. Malebnost vyprávěcího daru Marka E. Pochy bych popsala slovenským spojením "dost po piči". (Pro neznalé to znamená jako fakt fakt dobré. Podobně jako když ochutnáte nejlepší halušky na světě a i po týdnu na ně musíte stále myslet.) Jako ano, překvapilo mě, že jsem tomu v někteých místech nerozuměla. Používá výrazy tak surové slovenštiny, že je kolikrát neznal ani můj osobní soukromý osobní Slovák, můj muž. Ale to bylo na tom právě to super. Bylo to pro mě něco nové, co mě zase nějakým způsobem poučilo, a to mám ráda.

Taky se mi nestává, že bych si četla doma, když můžu dělat jiné činnosti. Jsem člověk, který si čte na záchodě, pod stolem v práci, v tramvaji, když na někoho čeká. Člověk, co si jde sám sednout občas do hospody, aby měl na čtení klid. Ano, do hospody, já totiž kafe nepiji, zato mám hrozně ráda pivo. A jacka. Člověk co urputně nesnáší house party, protože celou dobu skřípe zuby, a raději se odjebká někam do koupelny, a tam s knihou v ruce předstírá, že přebral. Ale nikdy si nečtu doma. A už vůbec ne, když mám muže doma, protože se chci věnovat jemu. Ale včera přišel domů, a já ho posadila k počítači s myšlenkou "tady máš hračky a do noci mě neruš". Tak moc jsem do Domu byla zažraná. E. Pocha prostě umí psát sakra napínavě.

Jasně, děj nápadně připomíná příběh z Amityville, ale co na tom? Lidé nekoukají na duchařské horory, aby se pokochali originální zápletkou. Nebo aby se dozvěděli, jestli to ta blonďatá prsatice přežije do konce. Většinou už totiž tuší, že stejně natáhne papuče, a že za všechno může někdo, kdo zakapal o mnoho let dříve, a teď už se jen na současnících mstí. Ne, sledují je pro to zvyšující se napětí. Jak mezi živými a mrtvými, tak i v ponorce mezi postavami. Sledují je proto, že jim je příjemné to svírání u srdce, když se s hrdiny bojí, pro ten nával adrenalinu do žil, kdy se ve filmu něco dramatického děje, pro tu srandu, jak nějaká nána křičí na vraha "kdo je tam?"

Je do očí bijící, že je Dom velmi Amityville inspirovaný. Však i hrdinové mají přijímení Lutziakovi, tedy odvozeninu od Lutz, což byla rodina, která ve městě Amityville na Long Islandu ve státu New York žila. Milé je však to, že to sám autor přiznává, kdyby se náhodou nějaký rýpal rozhodl, že by ho obvinil z kopírování. Však takových napodobenin knížky Jaye Ansona jsou na světě stovky. A vždy žáleží na tom, jak je ten následující spisovatel nebo filmař zpracuje. A Mark E. Pocha to pojal hodně dobře. Sebral veškerá klišé, která k tomu příběhu i žánru patří a zpracoval je s volností a grácií. Výsledkem je tenhle napínavý brak, který bych určitě doporučila každému milovníkovi hororu. A ano, říkám brak. A podle mě to není nic shazujícího. Psát braky je ostatně těžší, než psát vážné knihy, protože v braku musíte umět dát dokupy všechny aspekty tak, aby to nevyznělo lacině. A to se E. Pochovi povedlo.


Názov: Dom 490
Autor: Mark E. Pocha

Pokud vás Mark E. Pocha zaujal, přečtěte si náš rozhovor s ním!


Klenot evropské krimi tvorby - Bolest

21. listopadu 2018 v 7:07 KRIMI A THRILLERY

Čajík, křeslo, deku a vzhůru do zimní Itálie na operu!

Jana:

Máte rádi kvalitní detektivní práci? Chcete si odpočinout od honu za nejvíc krvavějším či brutálnějším krimi příběhem? Nebo jen hledáte vhodný dárek pro starší ročníky ujíždějící na Christie? Tak tohle je přesně pro vás!

Ačkoliv se první část série příběhů s komisařem Ricciardim odehrává v dávnějších dobách nacistického režimu a ještě k tomu v Itálii, nečtěte knihu čistě pro zájem o dobu či stát. Jde o markantní prvek detektivky, ale především um autora de Giovanniho bude volat po pozornosti. Opera, krásně vyobrazená, zabere více místa vaší mysli než to, že mrtvola byla oblíbencem duceho nebo že Itálie má do nám známé Itálie díky zimnímu období sakra daleko.

Komisař s rozumem a ctí pro spravedlnost. Logické uvažování, které jen mírně kazí ona schopnost vidět mrtvé. Sarkasmus působící jako arogance. Místo činu s omezenými možnostmi jak místa tak potenciálních vrahů. To jsou nosné atributy detektivky! Při čtení knihy si budete lebedit, budete se usmívat a budete aktivně odpočívat. Budete přemýšlet, budete mít možná chuť na operu nebo si jen představíte, jaký by asi byl sex s komisařem … A budete se taky trochu nudit. I když jde o překrásné dílo plné zajímavých informací zapojujících mozek, je to táááák pomalé … Neustálé omílání operních pojmů (jasně, jde o vraždu v opeře, asi by tam o opeře mělo být hodně co číst …), zmiňování tu či tamté mrtvoly (občas dost nechutné)… Patří to k tomu, ne že ne. Je to na aktivní relax super, ale akce je nahrazena krystalickou inteligencí, oddaností a láskou jako od Jane Austen … Otázka je, zda i to není spíše velikým kladem než záporem celého díla. Možným matoucím prvkem se spíše stanou jména postav. Na italštinu není asi každý zvyklý a jména jsou si podobná.

Kdyby se kniha jmenovala jinak než Bolest, mohli byste si při čtení v šalině nebo parku připadat jako high society. Bolest s italským jménem autora působí lehce … ehm … zprofanovaně a snižuje šanci zaujmout. Při čtení anotace se možná ušklíbnete. Komisař, co vidí mrtvé a ti na něj mluví? Autor je ale hodně šikovný a zapojil nápad se schopností hlavního hrdiny do příběhu tak, že oči protočíte minimálně. Stále to bude více uvěřitelné než drtivá většina severských krimi.

Název: Bolest/Il senso del dolore - L'inverno del commissario Ricciardi
Autor: Maurizio de Giovanni


Stovková výročí ve fantastice, aneb Fénixcon 2018

19. listopadu 2018 v 18:32 | Maya |  TÉMA
Letos se už po 34. koná festival pro všechny příznivce fantastické literatury. Tentokráte to proběhne 30. 11. - 1. 12. v hotelu Vista v brněnských Medlánkách. Program je letos opravdu nabitý. Hlavním lákadlem bude jistě účast Kevina Jamese Andersona, autora více než 50 bestsellerů. Nemáte šajn, kdo to je? Styďte se. Podílel se na autorství slavného románu Duna, ke kterému napsal řadu dalších pokračování. Krom toho také průvodní knihy ke Star Wars, Titan A.E., StarCraft nebo Akta X.


Fanoušci Miroslava Žambocha se zase mohou těšit nejen na samotného spisovatele, ale i na promítání filmu natočeného podle jeho knihy Drsný spasitel. Chystaná přednáška o vzniku a vývoji Marvelu bohužel nedávno nabyla nového rozměru kvůli úmrtí Stana Leeho. Nicméně si tento pán jistě zaslouží, aby mu podobná pocta byla udělena na celém světě.


Stalkeři Františka Kotlety (ke kterým patřím i já) si zase přijdou na své u besedy s ním. Nicméně se žádný návševník nemusí bát, že by se po pár minutách začal nudit. Krom tohoho pro ně bude připraveno setkání i s hromadou dalších autorů, soutěže, bar, přednášky o historii, astronomii, bojových uměních i vědě.


Jo, a taky každý návštěvník nafasuje prý dárek. Jakože to, co každý knihomol miluje nejvíce. Ano, budou se tam rozdávat knihy. Spousty knih. A taky trička. A odznaky. A tašky. A naše nálepky. Protože tam budeme taky. Překvapivě. Budeme ty s těmi oslnivými cedulkami na prsou.



Odkaz na akci