Stephanie Oakes: Posvátné lži Minnow Blyové

8. října 2018 v 12:34 |  YA
"...nabídka svobody pro lidi, kteří věří, že už svobodní jsou, nic neznamená."

Izzy:

Dneska se podíváme na zoubek knížce, kterou jsem náhodně vybrala z police v knihovně a až teď zjišťuji, že jde o knížku oceňovanou a známou. A tak tohle některé bude bolet - což je vlastně správně, když se koukáme něčemu na zuby, že? (//ano, nemám ráda zubaře, a ano, musím se k němu objednat, proto tato podivná analogie//)

Young adult román Posvátné lži Minnow Blyové se zabývá životem hlavní hrdinky ve věznici pro mladistvé dívky, kde skončila po útoku na kolemjdoucího při útěku ze sekty. Komunita je v knize klíčovým slovem, označuje uskupení lidí kolem samozvaného Proroka. Parta lidí, kterou přesvědčil o svém náboženství a přiměl je odstěhovat se s ním do divočiny, kde pak mohl být všemocným a vševědoucím pánem. Kapitoly z věznice jsou tak střídané retrospektivními kapitolami a příběhy z Minnowina života v Komunitě.

Zkrátka a dobře kniha je nejdříve o Minnow, dívce, které usekli ruce a řekli jí, že padající hvězdy jsou zbraně pohanů, před jimiž je Prorok chrání. Postupem času se mi ale zdálo, že se kniha přehoupává do prostoru všeho a ničeho. Střídají se myšlenky o Bohu, svobodě, moderním světě, bibli, lásce... Asi by se to dalo shrnout slovy "náboženský mišmaš". Hlavní hrdinka je průměrně inteligentní (což se v rámci postav v knize dá chápat jako ekvivalent geniality) a je jí to spíše na škodu. Znamená to pro ni spoustu děsivých situací v Komunitě. Vidí špatnosti kolem sebe a nemůže s nimi nic dělat. Někde v skrytu duše chápe, že Prorok nebude až tak vševědoucí a bez poskvrnky. I kvůli tomu přijde o ruce.

"Myslím, že to byl největší rozdíl mezi námi. Že jsme se mohli dívat na stejné hvězdy na stejném nebi, ale nemít při tom stejné otázky, nechtít stejné odpovědi."

Prostředí věznice je po tom všem oázou klidu, kde nechybí jídlo, teplo, odpovědi a milí lidé (byť je to samozřejmě stále věznice, takže nějaký ten problémek se očekávat dá). I tak jsem ale z klasického vykreslování amerických věznic čekala něco o dost horšího. Je to nicméně logické, hlavním dějem knihy je Minnowino srovnávání se s vlastní minulostí, na drsnou věznici by nebylo místo a i rozdíl komunita vs. věznice hraje důležitou roli.

"Venku tam byly velké halogenové lampy, kolem kterých se slétávaly můry. Vrhaly se k nim, srážely se a často se přitom zabily, protože byly zmatené." "Myslely, že je to slunce." "Přála jsem si, aby se napřed zamyslely, než to udělaly. Než se všeho vzdaly kvůli jedné velké lži... A myslívám na svoje rodiče."

Knížku jsem přečetla během tří dnů výjezdu na Smetanovu Litomyšl, proto kartička účinkujícího.

Kniha není navzdory těžkému tématu těžkým čtením. Považovala bych ji za úžasné dílo, vhodné k upozorňování na velké problémy jednoduchým - přístupným - způsobem, jen nebýt toho zatraceně pitomého náboženství. Autorka vykreslila celý problém jako irelevantní pro koholiv, kdo má aspoň základní vzdělání a špetku kritického myšlení. Což si myslím, že je neuvěřitelná škoda. Většina lidí považuje sektářství za něco, co jim by se přihodit nemohlo. Nikdo z nás, kdo umí aspoň číst, by přeci nikdy neslavil místo Vánoc Den úmrtí posledního obra v Americe. Přitom stačí málo, abychom uvěřili někomu kdo nám slíbí lepší život, hezčí dny a věčnou spásu. Stačí jen, aby nám někdo nasliboval hory doly a ukázal nám je na obzoru, a my za ním poběžíme jak stádo slepých ovcí. Historie nám to ukazuje znovu a znovu. Prorokovo pitomé náboženství je sice dobré k ukázání jak lehce jsou ovlivnitelní absolutně nevzdělaní a naštvaní lidé, ale když už tuhle knihu někdo čte, tak se jej toto asi týkat nebude, že? Proč tedy problému nepřidat trochu blízkosti čtenáři?

"Radši budem věřit lži, než žít s otázkou, na kterou nikdy nebudem znát odpověď."

Zejména druhá polovina knihy je plná hezkých filozofických citátů, řečí a myšlenek. Ne vždy do kontextu stoprocentně zapadají a nejsem si úplně jistá, zda je všechny autorka sama vymýšlela, nebo jde o myšlenky vypůjčené. Kdo se ale - stejně jako já - v těchto věcech rochní jak prase v žitě, ten tento aspekt příběhu určitě ocení.

Upřímně mne překvapilo, že kniha patří k žánru Young Adult. Zejména ze začátku by mne to nenapadlo, ale faktem je, že ke konci už to bylo znát hodně. Naivní romance a šílené, divoké, chaotické a místy záplatované rozuzlení. Ale komu tento žánr už příliš neleze krkem, tomu knihu doporučuji. Jednohubka, která vás donutí se zamyslet, brečet a chvílemi možná i pocítit hluboké znechucení. Přeji dobré počtení a radši u ní nejezte ;)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama