Amálie Kutinová: Gabra a Málinka

8. října 2018 v 13:32 |  KNIHY PRO DĚTI

Neuč kozu žrát školní sešity, protože to pak vážně bude dělat. A ty budeš bez sešitů.

Maya:

Dnešní recenze se bude hodně vymykat z normálu. Bude totiž laskavá a klidná. Ano, i já mám city. Vím, že je to pro mnohé šok. Povím vám o knížkách, které se mnou prošli celým dětstvím až do pubery, kvůli kterým jsem donutila svého bývalého manžela cestovat přes polovinu Moravy až na samý jižní cípek republiky do místa, kde i tank musí mít problém vyjet, jen z důvodu, abych se podívala na dědinku v Kopanicích, kde mé hrdiny strávily jedny prázdniny a chatrč žítkovskej bohyně, kterou tak rády zlobily.

Kdo byla Amálie Kutinová?
Tato paní se narodila ve stejný rok jako můj praděda Rudolf, tedy v roce 1898 do rodiny řídícího školy pana Jana Taubera. Byla jen jedna z mnoha a mnoha dětí, jak to tehdy bylo běžné. Když jí bylo 5 let, rodina se přestěhovala do Štítné pod Vláří, což je dědinka na Valašsku, a později do Valaškého Meziříčí, kde se sestrou Gabrielou studovala na gymnáziu. Celý život snila o tom, jak se stane lékárnicí, což se jí nakonec podařilo. Ale proč vám to vyprávím? Na gymnáziu měli paní učitelku českého jazyka, které říkali Zlatovláska, protože byla hodná, blonďatá a mladá. A Zlatovláska jim jednou řekla, že máme v české literatuře knížku o babičce, ale žádnou přímo o mamince. Je hodně knih, kde hraje maminka výraznou roli, ale není žádná, která by byla hlavní postavou, a vyzvala je, že kdo má správnou matku, ať o ní napíše.

A když bylo mezi válkami, Amálie Kutinová měla dost klidu na to, aby konečně začala takovouto knihu tvořit. Bohužel nebo bohudík během psaní zjistila, že se více než její stvořitelce věnuje příhodám, které jí prováděly s její o rok a půl starší sestrou Gabrielou. A tak místo knihy "Moje maminka" vznikla série Gabra a Málinka.

O čem to je?
Děj Gabry a Málinky začíná, když je Málince okolo sedmi let. Postupně přes všechny díly procházíme jejich dospíváním až po knihu Farmaceutka, kde Málinka hovoří o své praxi během studií lékárenství, je od Gabry odloučená, nicméně spolu stále komunikují. Dvojce žije na Valašsku v obří rodině, takže mnoho postav ze série jsou její sestry, švagři případně babičky. Setkáváme se s typickým folklórem a zábavou, kde se děti věnovaly skutečné sociální interakci a ne jen sedění u televize a počítačových her. Každou knihu tvoří krátké povídky psané svižným a odlehčeným spisovným jazykem, ale postavy spolu komunikují nářečím podle toho, kde zrovna postavy jsou. Myslíte si, že se v celém Valašsku mluví stejně? Nudle s mákem! Stačí, aby postava jela navštívit babičku ve vedlejší dědině, a už budou mluvit jinak!

Nicméně důvod, proč mě to tak chytilo je asi ten, že každý byl jednou dítě. A já se zrovna narodila do rodiny, kde byla moje matka žena dost zarážejících mravů a sourozenci příliš staří, tedy i odstěhovaní pryč. S matkou jsme žily v bytě v centru velkého města a moje zábava se tedy celá odvíjela od toho, co jsem našla doma. A tam jsem v její knihovně objevila tuto sérii a naprosto se do ní zamilovala. Byl to přesně ten klidný, vtipný a veselý únik od reality, který jsem v té době potřebovala.

Jak byla Málinka hodná a laskavá, tak byla Gabra divoká a odvážná. Vytvářely dva protipoly ideálních hrdinů příběhů, a navíc bylo v každé kapitole morální ponaučení. Jako například neutíkat v 8 letech z domova za to, že mi dá maminka vařečkou, když zlobím, a pak se živit prodejem tří ukradených cibulí v kombinací se zpíváním na trhu. Nebo, že se nevyplácí vybulat povinný školní koncert, protože pak se o tom bude muset psát slohovka. A když jste tam nebyli a spolužačky vám řeknou, že nejzajímavější byl na koncertě ten "kánon", nemůžete psát o tom, jak tam hráli bojové pochodové písně, protože budete mít z ostudy kabát. Nebo se neustále nevymlouvat ve škole, že jste se nenaučili, protože vám koza snědla sešit, jelikož se může stát, že vám ho jednou opravdu sežere.

Na Gabře a Málince jsem ujížděla celé dospívání, a dnes si je vždy čtu za sychravých dnů. A pokud bude moje dítě po mně (což bude, protože maximálně by mohlo být po mém knihy milujícím muži, což je stále dobrý genetický materiál), jsem si jistá, že se mu bude Gabra a Málinka líbit taky. Protože, i když byly knihy napsány ve 30. létech, stále jsou čtivé.

Před třemi lety, jsem jela několik hodin, abych se podívala do Štítné. Tam jsem celá nadšená chodila po ulicích, kde sestry Tauberovic žily, vykoupala se v potoce Jarku a navštívila tamní knihovnu, kde je museum Gabry a Málinky. Ten den byla sobota a bylo zavřeno, ale paní v obchůdku přes ulici zavolala paní knihovnici, a ona kvůli mě přišla. Byla nadšená, že se někdo z mojí generace o tyto knihy zajímá. Když jsem jí vylíčila své nadšení, vypadala upřímně dojatě. Lidé a hlavně děti totiž dneska už nečtou knihy, které nejsou šíleně barevné a někdo tam neumře.

Ale nejvíc kouzelný moment nastal při prohlížení fotek stařičké Gabry těsně před smrtí. Té mojí oblíbené Gabry, která mi byla tak podobná. Z divokých vajer, která sice podváděla u testů, ale prala se za mladší, které šikanovali jiní. Té Gabry, která tak dlouho nutila svojí koze Herce školní sešity k jídlu, protože se jí nechtělo učit, až jí koza opravdu začala ty sešity žrát. Té Gabry, která i přes všechny lumpačiny, co prováděla, a ke kterým naváděla svojí mladší sestru Málinku, byla čestná a poctivá, a když našla ukradené šperky, které si lupič schoval, šla je všechny vrátit. Knihovnice totiž řekla památnou větu, která mi uvízla v paměti a asi tam zůstane navždy: "Paní Gabra zemřela s úsměvem na rtech, když hrála mariáš. Dostala infarkt a byla na místě mrtvá. Až potom se zjistilo, že celou dobu podváděla a měla další karty schované pod zástěrou."

Tomu se říká umřít, jak člověk žil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikolaoss Nikolaoss | Web | 9. října 2018 v 16:15 | Reagovat

Jéé. Teď jsem si taky zavzpomínala. Knihy jsem četla snad tisíckrát a pořád je ještě mám. Měla jsem je na polici hned u postele, abych na ně dobře dosáhla - bylo to takové čestné místo. Budu se k nim muset zase vrátit :)

2 kniznidira kniznidira | Web | 12. října 2018 v 9:04 | Reagovat

[1]: To bys měla :) Já nemůžu třeba nikde sehnat 5. a 6. díl...Gabra a Málinka se učí latinsky a V čarovné zemi jsou na každém rohu, ale ty poslední dva jsem si musela půjčit z knihovny...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama