Douglas Adams: Stopařův průvodce po galaxii

29. září 2018 v 9:27 |  SCI-FI

"Na počiatku bol stvorený Vesmír. Mnohých ľudí to naštvalo a všeobecne sa to považovalo za zlý krok."

Kristína:

Pradávne príslovie hovorí, že koho meno sa vyslovuje, ten žije (na túto tému som kedysi čítala skvelú detskú knihu, škoda, že ju od tej doby neviem nájsť). V tom prípade je Douglas Adams nesmrteľný. A to aj napriek tomu, že sa do podsvetia odobral pred viac ako sedemnástimi rokmi. Nepoznám iného spisovateľa, ktorého existenciu a tvorbu by sme oslavovali v jednom roku trikrát: raz jeho narodenie, raz jeho úmrtie a raz celosvetovo uznávaný a medzinárodne oslavovaný Uterákový deň (o ňom viac nižšie).

Ak ste o Douglasovi Adamsovi a o jeho päťdielnej trilógii o štyroch dieloch v živote nepočuli, buď ste celý život strávili v kobke, práve ste dostali prvý šlabikár, alebo trpíte stareckou demenciou (čo znamená, že ste o ňom počuli, len ste to zabudli). Douglas Adams je synonymom absurdity, slovných hračiek, výborného britského humoru a hlavne kultových hlášok, ktoré vás budú viesť životom.

Najradšej by som sa rozpísala o celej Adamsovej tvorbe, ale Maya by ma utĺkla tyčou, lebo tak dlhú recenziu by nikto nečítal. Preto sa obmedzím len na jeho najznámejší počin. A o čom táto geniálna sci-fi séria je? O ničom. A o všetkom.

Stopárov sprievodca galaxiou začína netradične, zničením Zeme. Nestane sa tak z mocenských záujmov, ale proste preto, lebo istá intergalaktická spoločnosť stavia diaľnicu naprieč našou slnečnou sústavou a naša malá všedná modrá planéta, bohužiaľ, stojí v ceste. V ďalekom vesmíre sa následne začínajú odvíjať dobrodružstvá niekoľkých svojráznych postáv: pozemšťanov Arthura Denta a Trillian, ktorým sa šťastnou zhodou okolností podarilo zmiznúť zo Zeme skôr, než vybuchla, galaktického prezidenta egocentrického Zafoda Bíblbroxa, depresívneho robota Marvina a Forda Perfekta, stopára a prispievateľa do najčítanejšej knihy vo vesmíre (chvíľka napätia) Stopárovho sprievodcu po galaxii.


Stále čakáte na nejakú zápletku, ja viem. Každá z knižiek má akúsi vlastnú dejovú linku, odohráva sa v inom kúte vesmíru, v inej zostave (postavy sa často rozdelia a zase stretnú, veľakrát sa vidia až po niekoľkých rokoch) a čelia rozličným hrozbám, každá z nich je absurdnejšia ako tá predošlá. Aby ste boli v obraze: tak napríklad druhá časť s názvom Reštaurácia na konci vesmíru je v podstate celá o tom, že Zafod má byť popravený, ale nebude, lebo ho zhodou okolností zachráni presvedčenie o vlastnej dokonalosti a všetci sa veľmi dobre najedia v (ďalšia chvíľka napätia) Reštaurácii na konci vesmíru. Koniec.

Adams má neskutočný talent napísať dvestostranovú knihu, ktorú keď dočítate, ani za boha neviete vysvetliť, o čo v nej išlo, jediné, čo viete je, že ste sa dobre bavili. Preto som Stopárovho sprievodcu čítala asi tak šesťkrát, vždy s presvedčením, že tentoraz si zapamätám všetko, čo sa tam dialo. Postupne mi veľa scén preniklo do pamäti, ale stále mám celkom slušné rezervy. Ak ste jeden z tých typov, ktoré nebaví čítať knihy opakovane, lebo sa začnete nudiť, Stopárov sprievodca pre vás bude vykúpením, keďže vždy objavíte niečo nové.

Ja som si napríklad len teraz, pri siedmom čítaní, všimla nasledujúcu výbornú pasáž:

"...Toto prohlášení vedlo k zajímavým výsledkům - například když vydavatelé Průvodce žalovaly rodiny stopařů, kteří přišli o život jen proto, že vzali doslova heslo o planetě Traal. Stálo v něm, že "žravé blátotlačky často chutně a a vydatně sytí turisty" míto "žravé blátotlačky SE často chutně a výdatně sytí turisty". Vydavatelé tvrdili, že první verze je esteticky mnohem přijatelnější, a dali si od soudního znalce poezie odpřisáhnout, že co je krásné, je pravdivé, a naopak, co je pravdivé, je krásné. Snažili se tak dokázat, že vinen je sám život, protože není ani krásný, ani pravdivý. Soudci se k tomuto názoru přiklonili a v působivé závěrečné řeči odsoudili život za pohrdání soudem, a tudíž ho všem přítomným odňali, načež se odebrali na obvyklou příjemnou večerní partii ultragolfu."

Vyššie uvedený príspevok je zároveň skvelým príkladom toho, čo je na Adamsových knihách tak populárne. V prvom rade je to už spomínaná vysoká miera absurdity - ak máte radi anglický suchý humor, rehocete sa pri seriáloch ako Black Books či Red Dwarf, potom sa vám Stopárov sprievodca nemôže nepáčiť (a pravdepodobne ho už dávno poznáte). Za všetkou tou absurditou sa však skrývajú zaujímavé myšlienky o svete, ľudstve a o živote. Adams si robí srandu z celej populácie, z mamonu, konzumu, ale tiež z rôznych vedeckých disciplín ako je lingvistika (k nej sa ešte dostanem), filozofia (aj k nej), či fyzika (k nej nie). Aby som to skrátila: Douglas Adams si vytvoril vlastný žáner, kde obracia naruby všetko, čo ste si mysleli, že viete, ale zároveň vám predostiera zaujímavé pohľady na svet a všetko, čo ho tvorí.

Čo mám ja osobne na Adamsovi rada, je jeho neošúchaný štýl rozprávania. Aj totálne zbytočnú a absolútne nezaujímavú scénu dokáže popísať tak, že sa mi rozšíri už aj tak široký úsmev (v Adamsovom jazyku "vyheveruje úsmev ešte o pár stupňov vyššie" - povedzte mi že to nie je originálne a vtipné!). Takže aj obyčajné popisy v knihe napokon vydajú za zaujímavé momenty, ktoré si máte chuť zapísať do denníčka (z takých denníčkov by boli samostatné časti Stopárovho sprievodcu...alebo proste iba prepísaný Stopárov sprievodca.)


Teraz malá vsuvka o sľúbenej lingvistike (nie, toto ešte nebola ona): Adams sa v knihách niekoľkokrát prejavil ako mimoriadne inteligentný človek. V Reštaurácii na konci vesmíru, kedy hrdinovia navštívia Reštauráciu na konci vesmíru, sa dostávajú do zvláštneho časového vákua: Reštaurácia sa totiž nachádza (prekvapivo) na konci vesmíru, kde čas beží inak - funguje nezávisle na tom, ako funguje na mieste, odkiaľ hostia práve prišli (nevadí, že nemáte rezerváciu, tú si môžete urobiť retrospektívne v čase, odkiaľ ste prišli). S tým súvisia aj gramatické javy v jednotlivých jazykoch - v knihe bola vytvorená celkom nová učebnica gramatiky, aby obsiahla zložitosť časového zaradenia, keď prídete Reštauráciu navštíviť. Chcem vyjadriť obdiv slečne či pani, čo prekladala druhú časť do češtiny, lepšie sa s touto zapeklitou úlohou vyrovnať nemohla (fakt si to prečítajte, musíte oceniť jej genialitu).

Ku knihám ma priviedol strýko - trochu paradoxne - cez filmové spracovanie, ktoré je oproti predlohe žalostné. Keď sme šli do kina, hovoril mi, že o Stopárovom sprievodcovi sa veľmi často debatuje vo filozofických knihách. Vtedy (mala som 11) som nerozumela, prečo. Teraz rozumiem. Prečo Douglas Adams považuje za odpoveď na základnú otázku života, vesmíru a všetkého číslo 42? Ani Boh nevie. Ale môžete hádať.

"42 je milé číslo, ktoré môžete vziať domov a predstaviť svojej rodine."

Ďalšie dve veci, ktoré sa notoricky spájajú so Stopárovým sprievodcom, je upokojujúce heslo DON'T PANIC! a uteráky. Pretože uterák je vôbec najužitočnejšia vec, ktorú vo vesmíre môžete pri sebe mať. S tým súvisí aj spomínaný Uterákový deň, ktorý sa oslavuje vždy 25.5. a fanúšikovia ním vzdávajú hold Douglasovi Adamsovi a jeho knihám. Ak teda na konci mája uvidíte chodiť po ulici človeka s uterákom preveseným cez rameno, je možné, že nie je bezďák a nekúpal sa vo fontáne, proste má iba rád dobrú literatúru a dobrý humor. A nebojí sa to všetkým ukázať! V brnenskom planetáriu bývajú každý rok aj divadelné čítanie Adamsových kníh (ak ste z Brna, odporúčam, spolu s full dome projekciou veľmi pekný zážitok).


Ak existuje kniha, ktorú by som si so sebou vzala na opustený ostrov, tak jednoznačne Adamsove veľdielo (prednedávnom vyšli všetky časti v jednom zväzku, takže áno, ide o jednu knihu). Jednak by ma naučila ako prežiť na osamelom mieste (ideálne je na čas sa zblázniť a uchovať si zdravý rozum na neskôr), ale tiež by mi poradila, čo ďalšie si zadovážiť, aby som nestratila optimizmus. Lebo s gumenou kačičkou človek nikdy nie je sám!

Maya:

Přiznávám, že mě celá tato kultura celý život míjela. Vždycky 25. května chodila polovina mojí školy s ručníky kolem ramen a já si říkala, jestli jim tak trochu nejebe. Pak mi bylo vysvětleno, že to je ručníkový den na počest Douglase Adamse a že to je ze Stopařova průvodce po galaxii. Tím můj zájem vyhasl, protože jsem se dozvěděla, že to je sci-fi, a to šlo vždy mimo mě.

Ne, neodcházejte! Přísahám, že nejsem omezený buran, co se nezajímá o moderní literární styly. Ale řekněme, že ke každé věci potřebujete někoho, kdo vás k tomu přivede. Člověk, co nikdy neslyšel o K-popu, si asi těžko zapne You Tube s tím, aby si ho vyhledal. Vždycky musí být někdo, kdo vám o něčem řekne. Ať už je to jiný člověk nebo nějaký článek. Ale v době, kdy jsme počítače používali akorát na to, abychom na nich hráli Bulánky a internet pro nás byl synonymum amerického způsobu života, byly reference z druhých stran poněkud omezené.

A když už jsem byla dost stará na to, abych si teda zjistila, o co teda jde, a ten slavný internet jsem měla i doma, nějak mě to nenapadlo.

No a pak jsem potkala Kristínu a mého muže Roba, a oba mě neustále mlátili tou knihou po hlavě (obrazně i fakticky), tak jsem pokrčila rameny a řekla: "Nu, proč ne?"


Dopředu říkám, že Douglas Adams píše stylem typického Brita. I když je velmi vtipný, nepoužívá vulgarismy ani oplzlosti a celou dobu se snaží být ve vyprávění velmi důstojný. Jeho kouzlo je ale v naprosté originalitě absurdnosti, kterých je Stopařův průvodce plný. Když jsem ho četla, úplně mi to připomnělo moji pubertální vášeň k Červenému trpaslíku. Srovnávat tyto dvě knihy je asi blbost, ale obě jsou naprosto jebnutá sci-fi pojednávající o nesourodé skupince cestovatelů vesmírem napsaná geniálními Angličany.


Kristina tu už napsala, o čem vlastně tato série je, já už teda jen zhodnotím obecný dojem z pohledu naprostého nooba, který tomu doteď nerozuměl. Stopařova průvodce po galaxii považuji za něco, co rozhodně mělo být napsáno a rozhodně by si to každý měl přečíst. Nedokážu si moc představit typ člověka, kterému by se v konečném důsledku ani trochu nelíbil. Nebudu tvrdit, že je to nejlepší kniha na světě, a už vůbec to není nijak vědecky hodnotné sci-fi. Jako příklad sem hodím "nepravděpodobnostní pohon" kosmické lodě Srdce ze zlata, kterou partička tohoto příběhu létá (práve tu je vidno, ako si Adams strieľa z fyziky a jej zákonov - pozn. Kristína). Ale o to nejde, ne veškeré sci-fi musí být nutně založeno na skutečné vědě. Někdy to může být i naprostý guláš totálních kravin, který dává dokupy něco, co je vlastně hrozně dobré.

Navíc už konečně rozumím tomu rozprasenému vorvaňovi, vedle kterého se válel květináč s petuniemi, kterého jsem našla v jedné lokaci ve Falloutu 2.

Poradie dielov v českom znení:

1. Stopařův průvodce galaxií
2. Restaurant na konci vesmíru
3. Život, vesmír a vůbec
4. Sbohem, a díky za ryby
5. Převážne neškodná

6. A ještě něco... (knihu po Adamsovej smrti napísal Eoin Colfer)
7. Losos pochyb (súbor posmrtne vydaných textov, vrátane takých, čo sa týkajú Stopárovho sprievodcu)




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama