František Kotleta: (Tomáš Kosek 3) Poslední tango v Havaně

29. srpna 2018 v 11:14 |  EROTIKA

Tomáš Kosek naposledy?

Maya:

Na závěr trilogie o trochu podivné detektivní kanceláři, která řeší kriminální případy týkající se magie, čekali všichni Kotletovi fanoušci jako na příchod nového mesiáše špagetového monstra oregonských pastafariánů. V hlavě si kladli otázku, zda bude poslední ve stylu Příliš dlouhé swingers party, a nebo spíše Velkých problémů v Malém Vietnamu. Nakonec musím slovy mého slovenského muže zhodnotit: "Aj, aj." Tango je psané zase povídkově jako díl první a je akční jako díl druhý. Bohužel mi přišlo, že v něm z každého dílu chybí to podstatné.

Ale hezky popořádku. Nejprve by bylo dobré si shrnout, co se vlastně v Posledním tangu v Havaně děje.

Jak si pamatujeme z předchozího dílu, Kosek i jeho litevsko-vietnamská kámoška s výhodami jsou mrtví. Nebo velmi rychle budou, pokud měsíčně nezlikvidují nejméně jednoho démona. A tak mají pochopitelně napilno. Už se tolik neomezují jen na českou kotlinu, ale jezdí po celém světě, kde hledají zlé síly na zabití, aby si tak trochu, přeneseně řečeno, napravili karmu. V tom jim opět pomáhá jejich šéfová z ministerstva, blonďatá padesátnice s velkými prsy, Klára Chlumská a bývalá prostitutka, striptérka a pornoherečka Dominika alias Jenna Germain. S tou má Kosek něco jako vážný vztah na úrovni. Bohužel ani to ho moc nezastavuje od toho, aby svůj nabušený kyj nestrčil do každé baby, která se kolem něj objeví.

To byla asi první věc, která mi vadila. Neberte si to špatně, nejsem žádný puritán, sex mám ráda na milion a jeden způsob a chybí mi stud, jinak bych se pro první díl nenafotila nahatá. Ale označila bych se za "věrnou couru". To, že Kosek v prvním i druhém díle šuká všechno kolem něj, dává dokonale smysl. Není ničím a nikým vázán. Ale přijde mi, že ve vztahu by se alespoň trochu ta loajalita k jednomu partnerovi měla dodržovat. Vím, že asi může připadat divné, že nejsem vůbec pohoršena člověkěm, co to narve do zadku v kobkách démonem posedlé prostitutce a rozseká svého nejlepšího kámoše na tlačenku, a přitom se tady rozhořčuji nad porušeným konceptem věrnosti, ale Koskovo jednání mi přišlo zvlášť pokrytecké ve chvílích, kdy na svoji zrzavou Dominiku žárlil.

Co se týče dějové stránky, mě taky kniha nijak neuchvátila. Dost mi přišlo, že už se autor opakuje. Kosek někam přijde, setká se s démonem, pak tam střílí a honí se uličkami města, načež přetáhne nějakou random holku, vyvolá Bakulgu a všem mužům okolo se postaví, objeví se vzdušný vír a zlé síly jsou poraženy. Kopíruje se nejen základní koncept děje, ale také vtipy a i psychologie hlavní postavy. Když si vezmete Koska v prvním díle, byl to lenivý profesor, který akorát tak uměl teorii a trochu té magické praxe. Prostě obyčejný chlap, akorát o něco vtipnější. V tomto díle už nápadně připomínal Mlejnka a Bezzemka tím svým "všechno zvládnu, všechny rány přežiju a ještě budu děsně drsnej". Nic proti, ale Bezzemek byl upír a Mlejnek kyberneticky augumentovaný frajer. Ti byli na boj nejen školení, ale také měli vylepšená těla. To, že je Kosek schopný dělat pomalu to, co oni a ještě si u toho druhou rukou masturbovat před soškou Bakulgy, prostě nedává smysl. Nemám nic proti vývoji postav, a je možné, že prostě od prvního dílu tvrdě dřel a trénoval, ale normální člověk, který nemá toto v krvi opravdu nezvládne dělat drsného s velkým zraněním, a ještě u toho sypat sarkastické poznámky. Krom neustále opakujícího se koloběhu děje, vtipů i výjevů, mi přišlo, že se v povídkách krom klascikého tria boj-magie-sex nic neděje.

Nicméně musím ocenit to, že se Kotleta asi vážně hrabal v mytologii některých národů natolik podrobně, že nenasekal ani moc faktických chyb. Pochopitelně si musel pro účel knihy některé magické síly upravit, konkrétně Koskova oblíbeného Bakulgu jsem hledala v literatuře i na googlu několik hodin a marně, ale toto je pochopitelný fakt, který ze zábavního hlediska naprosto chápu.

Ono čekat od Kotlety nějak extrémně hodnotnou literaturu moc nejde. Vždy patřil mezi záchodová béčka, příjemnou oddychovku k nudnému sobotnímu odpoledne, a hlavně si na nic kvalitního nehrál, což mu je ke cti. Ale tímto dílem mi přijde, že už z béčka spadl do obligátního céčka s nulovým momentem překvapení a originality. Jsem si jistá, že se od něj ještě nějaké pořádné frajeřiny dočkáme, ale u tohoto jsem se velmi zklamala.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama