Co je špatného na Letních shakespearovských slavnostech?

10. srpna 2018 v 13:08 |  TÉMA

(Maya) Víte, jak se říká, že pokaždé, kdy někdo použije font comic sand, zemře koťátko? Tak pokaždé, když se zpracuje nějaký Shakespeare tak, jako to bývá zvykem na tradičních letních slavnostech, tak se vybourá tanker u Islandu a zahubí včechny papuchalky.

Říkáte si, jak může nějaká holka, co jí ještě nebylo 30 kritizovat obří festival. No kritikem se může stát i hospodský povaleč, ale řekněme, že mám Shakespeara a obecně ty slavnosti z první ruky. Moje matka malovala ilustrace k Hilského překladům Sonetů, takže ho dobře zná, William Shakespeare je jeden z mých oblíbenců, a zároveň pomáhám produkci a stavím na Slavnostech kulisy čistě z důvodu, že mě to baví si po práci zajít zacvičit, a bezduché pocení v posilce není pro mě. Takže lístky na vše zdarma, et cetera.

Upřímně začínám být opravdu zhnusená tím, co tam z chudáka Shakespeara dělají. Kdo na nich nebyl, vysvětlím. Shakespear je už nějaký ten pátek mrtvý, a proto je logické, když pravidelně vychází modernější a modernější překlady. Martin Hilský přispěl svým uměním ve snaze přiblížit tohoto alžbětinského autora běžnému člověku. Díky jeho překladům si na takového Macbetha může zajít i Idiot Joe a bude tomu rozumět.

Ku příkladu:
"But here's the joy: my friend and I are one / Sweet flatt'ry! Then she loves but me alone!"
K tomu jeden z nejslavnějších překladu Jana Vladislava:
"Mám ale útěchu: ty a já jedno jsme! / Sladký klam: potom přec má ráda zas jen mne!"
Hilský to přeložil takto:
"Vždyť já jsem on, a proto raduji se: / milují mne, když spolu milují se."

Nebudeme tady teď hodnotit věrohodnost textu Martina Hilského. Debata, jestli je lepší překlad doslovný a nebo odvozený, smyslový a kdoví jaký ještě, úplně není předmětem tohoto článku. Co ale předmětem JE, je to, že pokud uděláte moderní jazyk, je to už krůček k tomu zmodernizovat celou hru. Protože moderní hra se starým textem by byla jako pěst na oko.

A ne vždy je to dobrá cesta. Ale raději to udám to na konrétních případech:

Dobrý konec všechno spraví

Méně známá hra, která nebývá až tak často zpracovávaná, inspirována příběhem z Decameronu. A má k tomu důvod, ona opravdu není moc dobrá. A už když přivezli ty kulisy, mělo mi být něco podezřelého. Pracovně jsme jim dali název "zasedačka 70. let". Protože přesně tak to vypadalo. Lacinně vypadající povrch dřevotřísky natisklý na težkých plechových pásech. V průběhu představení na ně lepili herci obří ryby. Proč? Co to mělo symbolizovat? Neví nikdo. A potom tam přijeli na dvoumetrové zlaté ovci. To taky nikomu nedávalo smysl. Až později mi kluci kulisáci vysvětlili, že ta ovce prostě byla vyrobena a musela se použít, i kdyby jen na 30 sekund, aby ji někdo zaplatil.


Co do ostatních věcí, je to ještě horší. Přestože se děj odehrává ve Francii, kostýmy vypadaly spíš jako hodně špatná travesti show. Většina humorných scén byla založena na přehnané trapnosti, a o Dejdarovi, coby nemocného krále na vozíků, se mi pravideně zdají sny.


Celkový úspěch tohoto zpracování i krásně podtrhuje vlažný a krátký potlesk, po kterém se herci raději na podium už znova nevraceli.

Hamlet

Tady mi režisér Michal Vajdička brnkal na nervy už od první scény. V ní totiž pouštěl Horacio poselství Hamletova mrtvého otce jako hlasovou zprávu. Potom, že si ji Hamlet musí pustit znova. Když už si ji pouštěl potřetí, publikum se řezalo smíchy. Potom vypadl mu telefon z ruky a rozbil se. Když pomineme toto přehané modernizování a strohost a nelogičnost nepochopitelně vymyšlené scény sestávající se jen z pouličních lamp, dostaneme se ke kořenu všeho zla na této inscenaci, a tím je velké množství škrtů v ději. Filozofická otázka "Být či nebýt?" byla úplně vynechaná a z celého díla se stalo jen obyčejné rodinné drama založené na trapnosti vtipů, primitivním pitvoření a nevhodných dvojsmyslech. Pokud už chtěli udělat z Hamleta komedii, měli rovnou nastudovat Hamleta bez Hamleta. To by bylo asi dost hodnotnější.


Večer Tříkrálový

Pomalu se dostáváme k té lepší stránce LSS. Děj zpracování je situovaný na palubě luxusní lodě. Scéna pěkná. Fakt. Mladí herci sice vypadali, že své texty jen čtou z nějakého tajného nothingboxu a moc ani nevnímají obsah vět, ale ti stařší a ostřílení celou hru naštěstí zachraňují. Na druhou stranu tam do hry zas museli natlačit modernizaci. To by totiž nebyly Shakespearovské slavnosti...

Mnoho povyku pro nic

Za mě jediná opravdu dobrá hra na festivalu. Proč? Důvodů je hned několik: Výborní herci, přijemná a vhodná scéna s dřevěným podiem a okrasnými oblouky porostlými břečťanem, tradiční kostýmy jen lehce zmodernizovanými (kratší sukně, extravagantnější účesy), humor založený na textu a ne přehrávané trapnosti.


To nejvíc novodobé je asi to, když se Benedeck stříká velkým množstvím deodorantu místo, aby se natíral pižmem. Takže očividně Shakespeare nacvičit tradičně jde i s moderním textem. A taky podle nekončícího potlesku je jasné, co mají diváci nejraději. Klasiku zpracovanou klasicky.


Možná mě považujte za přehnaného tradicionalistu, vždyť vám se přeci to Zkrocení zlé ženy, kdy tam Kateřina přijede na motorce, líbilo. Já se ptám, co je špatného na tom nastudovat hru odehrávající se ve středověku tak, aby to středověce vypadalo? Je zvláštní, že nikdo nechce otevřít Shakespearův hrob, protože je to neuctivé k mrtvým, a zároveň klidně dovolí nastudování osekaného děsu, kde si banda Pražáků v riflových bundách čte Oféliiny esemesky. Myslím, že kdyby to chudák Wilda viděl, asi by jeho duše zvracela nakvašená štěňátka a z jeho rotujícího těla v hrobě by po přidělání dynama šlo vyrobit perpetum mobile.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama