J. K. Rowlingová: Harry Potter

31. července 2018 v 8:47 |  YA
Fakt to jako máme nějak představovat?


(RavenMaya) Harry Potter dnes patří k nejprodávanějším knihám. Kámen mudrců je na 7 příčce. Na prvním je (a nejspíš ještě nějaký ten pátek bude) Bible, které se prodalo 5 miliard kopií. Za ní jsou v závěsu Citáty Mao Ce-Tunga, Příběh dvou měst od Charlese Dickense, Tolkienovky a Malý Princ. Pokud by se ale vzaly všechny prodané kopie všech sedmi dílů a sečetly dokupy, přeskočí Harry až na místo 3.


Ať je to tak či tak, Harry Potter je fenomén. Ročně se jen tady v Česku s touhle tématikou pořádají stovky srazů, conů, festivalů, táborů a larpů. Denně jsou napsány desítky nových fanfikcí a vzniklo na to snad 10 tisíc memeček. To musím vědět, protože jen já jsem jich za dva roky vytvořila pro stránku Weasley je náš král přes 1500. Takže nikdo nemůže tvrdit, že bych nebyla fanoušek. Kdo by se opovažoval tvrdit něco jiného, otočím se k němu zády. A ukážu svou Smrt a Relikvie smrti, které mám vytetované přes půlku zad. Takže mi už dopředu odpusťte to, co teď budu psát.

Harry Potter není nijak speciální série. Její příběh je docela neoriginální, hlavní hrdina je ultimátní imbecil (ale tomu se pověnuje níže Kristína) a autorka si kolikrát v knize protiřečí. Ale dokupy to dává velice příjemný kokteil toho, co čtenář od knihy vyžaduje. Knihy byly původně určeny pro děti, ale jak stárne Harry, stárne s ním i čtenář a s ním i jazyk, kterým je kniha psaná. Ultimátní fanoušci poté přejdou na Pottermore (je i česky), což jsou dodatkové informace psané samotnou Rowlingovou, které doplňují celistvost kouzelného světa. Protože se příběh neodehrává v dokonale smyšleném světě, neřadí se do fantasy v pravém smyslu slova, ale má vlastní subžánr, kterému se říká "kouzelné YA fantasy". Tam patří nejen díky té omáčce okolo, ale taky díky jednoduchému a velmi čtivému jazyku, kterým je celá serie psaná.


Asi nemá smysl psát, o čem je tak nějak děj, protože to i nečtenáři znají z filmů. Co se ale do nich nedostalo, je pochopitelně psychologie některých postav.

Proč nemá nikdo Harryho rád?

(Kristína) Odpoveď na túto otázku je smiešne jednoduchá a dala by sa zhrnúť do jednej vety. Ale keďže som žena a všetko rada analyzujem, tak jej budem venovať niekoľko skromných cynických riadkov.

Rozprávky nás už od detstva učia, že skutočné šťastie/princeznú/peniaze/lietajúceho koňa získa len ten, kto bude najmilší, najslušnejší, najčestnejší. Hlavným hrdinom je vždy najmladší syn či dcéra, často aj ten najhlúpejší, dôležité je, že musí mať nejakú zraniteľnú črtu, niečo, vďaka čomu bude navonok v nevýhode, ale napokon predsa ako jediný dosiahne svoje. V skratke, rozprávky nám kládli na srdce, že ak chceme byť úspešní, musíme na sebe nechať štiepať drevo. Ambicióznosť, ostré lakte, či kvapka zlomyseľnosti (lebo aj tá je v obmedzenom množstve prospešná) sa nepredávajú.

A potom tu máme Harryho Pottera: odvážneho, dobromyseľného chlapca, navyše sirotu, ktorého nenávidia, aj ospevujú, hoci on by najradšej žil obyčajným všedným životom. Je výnimočne silný, výnimočne múdry, charakterný, obetavý, vždy slušný a dobroprajný a aj keď niekomu ublíži, vlastne to nikdy nechce (spomínate na potýčku s Malfoyom v šiestom dieli, kedy ho nepekne zranil? A potom sa ho ešte snažil zachrániť).


A teraz, s pravou rukou na Pánovi prsteňov, sa priznajte: kto z vás by sa s podobným človekom v reálnom živote priatelil? Neviem ako vy, ale ja sa z princípu vyhýbam ľuďom, ktorých možno označiť ako kladných hrdinov a navonok pôsobia, že celý ich život je bez najmenšej škvrny. Takíto ľudia sú nudní, nevýrazní, bez charizmy, a navyše vás svojou neskonalou dobrotou dokážu pekne štvať.

Harry Potter sa správa presne tak, ako sa na správneho kladného hrdinu patrí: nezaujíma sa o vlastné bezpečie, vždy sa obetuje za iných, vždy vychádza v ústrety, vždy sa snaží všetkých zachrániť, a to aj napriek tomu, že v podstate všetko len zhorší. Žiarivým príkladom je záchranná akcia Siriusa Blacka v piatej časti: predpokladám, že každému priemerne inteligentnému tvorovi muselo dôjsť, že sa jednalo o pascu zo strany Voldemorta. Harry dostane príkaz sedieť na riti, kým dospelí a múdrejší zistia, čo sa deje. Keby vtedy poslúchol, Sirius by ešte žil. Lenže nie, z nejakého záhadného dôvodu musí zvolať kamarátov a vyraziť na miesto, kde by ich takmer s isotou čakala smrť.


Podobný príklad je k dispozícii vo štvorke, kedy počas druhej úlohy turnaja zachraňuje vo vode Rona. Chce mi Rowlingová nahovoriť, že natoľko bystrý chalan, ako Harryho v celej sérii popisuje, by sa nedovtípil, že väzni v jazere budú nejako poistení, aby sa po vypršaní času neutopili? Došlo to aj mne, a to mám teda viacej charakterových vád ako Harry.

Aby som to zhrnula, správanie a celkový charakter Harryho Pottera je postavený na základných rozprávkových archetypoch, bez inovácie, či snahy o nejaký presah. Rowlingová si následne priam ukážkovo protirečí, keď v kľúčových scénach robí zo svojho hlavného hrdinu totálneho idiota, ktorý koná ako hysterická tínedžerka počas PMS. Viem viem, aj chalani v puberte majú svoje muchy, ale hádam trochu zdravého rozumu v šestnástich rokoch už dokázali pobrať.


Harry Potter nie je živou postavou, je to prototyp rozprávkového archetypu bez nejakej inovácie, presahu, či originality. Každá z jeho vlastností je vybraná účelovo, aby vzbudzovala ľútosť, lásku a obdiv, bez ďalších, skutočne ľudských čŕt, ktoré by ho presunuli z papiera do reálneho sveta. Budem citovať pána Petra Holku z jednej jeho recenzie zo stránky mamtalent.sk: nijaké šťavy, pachy, nijaká človečina. Ja by som sa s podobným človekom kamarátiť nechcela.

Niečo málo o vedľajších postavách

Harry Potter samotný je najmenej zaujímavou postavou, o tom som vás už zrejme presvedčila. Ale ani u ostatných to nie je žiadna sláva, či už ide o kladného alebo záporného hrdinu. Rowlingová sa síce snaží hrať na psychológa, ale je to podobné, ako keby som sa ja snažila zahrať na plastického chirurga - viac trpíte, než sa dočkáte kvalitného výsledku. Stále sa hrabeme v klišé, stereotypoch a štylizovaných postavách, ktoré neprechádzajú žiadnym vývojom a sú v podstate len archetypálnymi postavičkami, ktoré zamotávajú a rozmotávajú dej, ako sa to práve autorke hodí. To však neznamená, že s nimi nie je sranda.

Ron je dokonalým sidekickom Harryho Pottera so všetkým, čo tento typ postáv už z princípu so sebou prináša: navonok pochádza nie z práve elitných pomerov, často býva vtipný, no nedocenený, nemá šťastie u žien a neprestajne sa pohybuje v tieni svojho slávnejšieho priateľa, čo ho privádza k potlačovanej žiarlivosti. Samozrejme nemôže byť úplne zbytočný, občas sa stáva kľúčovým hráčom (šachová partia v jednotke, horcrux v sedmičke), a napokon predsa len dosiahne svoje šťastie.


Hermiona symbolizuje rozum, ona je tá, čo je vždy pripravená, čo je vždy o krok vopred pred ostatnými a vie, ako sa zachovať. Napriek tomu ju Harry nechce brať so sebou pri výprave za horcruxami (pozri bod vyššie o Harryho idiotskom správaní). Vo svojej podstate je taký ten typ neznesiteľnej knihomoľky, ktorá toho vie strašne veľa, ale nikto sa jej nič zaujímavé nespýta,takže svoje inteligentné postrehy servíruje v podstate nasilu každému, kto sa práve nachádza v jej dosahu. Napriek tomu mi je Hermiona najsympatickejšia, možno práve pre jej lásku ku knihám, možno preto, lebo občas má viac rozumu, než dvaja chlapi dokopy. Stále je to ale hysterická emocionálna ženská, ktorá si potrebuje neustále niečo dokazovať. Niektoré vlastnosti sa proste nemenia.


So zloduchmi je vždy väčšia zábava, než s kladnými hrdinami. Jednak im často autori venujú viacej priestoru (vysvetľovanie, prečo sa niekto stal zlým, zaberie viac času, ak práve nehovoríte o epizódnych postavičkách, či stelesnenom zle ako Sauron z Pána prsteňov), jednak je zaujímavejšie čítať o ľuďoch, ktorí majú svoje slabosti, vášne a zlé stránky, podobne ako my (dokonalým príkladom sú Sithovia v Star Wars - vždy mi boli bližší ako Jediovia už len preto, pretože sa viac chovali ako skutoční ľudia. Samotného Anakina dohnala na Temnú stranu láska a strach z jej straty, čo viedlo k nenávisti a...ďalej to už poznáte. Dúfam.).


Profesorka Umbridgeová je nádherný príklad čitateľsky vďačného zloducha - krutá, vypočítavá, ale navonok milo pôsobiaca teta, ktorá zbiera taniere s mačičkami a nosí ružové svetríky. Myslím, že ak sa Rowlingovej nejaký charakter vydaril, tak je to ona. Možno by som uvítala trochu hlbší vnor do jej povahových vlastností, snáď by sme o niečo viac pochopili jej pohnútky a motivácie, ktoré už naznačené boli. (To vše pak najdete na Pottermore, pozn. Maya) Ale na to by knihy museli byť ešte hrubšie a už takto som skoro nezavrela kabelku. Ale možno raz vyjde nejaké špeciálne pokračovanie.


Popravde, nechce sa mi písať o Voldemortovi. Všetci vedia, kto to bol a čo spôsobil, čo sa pokúsil vykonať a prečo. Stále som dúfala, že sa uňho prejaví akási relativita dobra a zla, čo ma vždy priťahuje viac (viď spomínaný Star Wars). Ale kdeže, u archetypov zostaneme do samotného konca. Nemesis hlavného hrdinu musí byť silná, nebezpečná, s obrovským zástupom nasledovateľov a na pohľad neprekonateľnou mocou, ktorú hlavný hrdinka samozrejme prekoná s malíčkom v nose. Áno, áno, ja viem, máme tu časti, ktoré sa sústredia na Voldemortovu mladosť, na jeho rodinu, či obdobie pred jeho narodením, čo kvitujem a ide o moje najobľúbenejšie pasáže. Stále sa tu však len zobrazuje skupina narušených bytostí posadnutých mocou, bez druhého plánu. A to je škoda.


Sirius Black je jednoznačne najzaujímavejší charakter celej knižnej série, kde sa konečne trochu dostáva k slovu psychologizácia. Mám také skromné tušenie, že sa jedná aj o autorkinu najobľúbenejšiu postavu, možno taký malý tínedžerský sen (často ho opisuje ako príťažlivého tmavovlasého muža, po ktorom ženy slintali, hlavne v spomienkovej časti v šiestom dieli). Sirius Black pochádza z rodiny z druhej strany brehu, z rodiny, ktorá posluhovala Voldemortovi, bola posadnutá čistou krvou a čiernou mágiou. Je to čierna ovca svojej aristokratickej vetvy. Rozhodol sa bojovať za dobrú vec len preto, lebo v ňu verí. Opäť raz, chcela by som sa dozvedieť viac, ale Rowlingová ho pošle na Druhý svet rýchlejšie, než som sa doňho stihla regulérne zamilovať a je to jediná smrť v Harry Potterovi, ktorú som oplakala.

Aj keď sme nevybočili z určitých stereotypov, zdá sa, že pri vedľajších charakteroch si dala Rowlingová záležať aspoň o chlp viac. Možno zdieľa názor so svojimi fanúšikami, že Harry Potter je vlastne ultimátne nudný a zbytočný a radšej svoju energiu vynakladá do zabávania sa s postavami vedľajšími.

Proč číst knihu, když jsem viděl film?

(Dandy) Vážně děkuji tomu, že jsem z té generace, která na Harrym sice vyrostla, ale filmy byly natočeny až po pár letech. A taky mě poněkud rozčilují jedinci, co jsou "och-tak-velcí-potterheadi" a pak se vás zeptají na totálně triviální věc - jako třeba kdo/co je Protiva. Porovnání filmů a knih je vždycky ošemetná záležitost, nicméně dá se celkem shrnout do jednoho obrázku:



Když porovnáte první dva díly, tak rozdíly sice najdete, ale třeba pro mě to byla moje fantazie převedená na plátno kin. Maggie Smith je prostě jasná Minerva, kdo by dokázal zahrát Severuse Snapea lépe než Alan Rickman a Richard Harris na toho "dědečkovského" Brumbála seděl úplně neuvěřitelně. Dokonce i dětští herci seděli… Co k tomu dodat? Chris Columbus si prostě evidentně dal tu práci a knihy si přečetl... a nebo mu Rowla prostě tak dobře poradila. Každopádně po prvních dvou dílech jsem byla nadšená a těšila se na trojku jak Harry na začátek školního roku. A když jsem zjistila, že jednu z mých oblíbených postav bude hrát i jeden z mých oblíbených herců, nemohla jsem si přát víc.

Jenže… třetí díl změnil režiséra a krom obsazení Garyho Oldmana a Emmy Thompson jako trhlé profesorky Trelawneyové a jedné z prvních scén, kdy Harry nafoukne svoji tetku byl pro mě jedno velké utrpení, kdy jsem měla chuť mlátit hlavou do sedadla před sebou a tiše litovala prachy, které jsem utratila za lístek a mohla je investovat nějak jinak… Třeba na koupení předplatného Čtyřlístku, nebo čehokoli s větší uměleckou hodnotou než bylo tohle dílo. Moje nejoblíbenější kniha série byla totálně zprzněna Alfonsem Cuarónem a mohu zodpovědně říct, že je to jediný film z celé série, který jsem viděla jen dvakrát a stačilo mi to do konce života. Normálně totiž člověk počítá s tím, že do filmu se všechno nevejde. Ale zatímco Columbus nějakým záhadným způsobem dokázal do filmu doslova narvat tak tři čtvrtiny knih, tak Cuarón se vydal přesně opačnou stranou a pokud jste viděli jen film, tak máte značné mezery ve vzdělání. Stačí, když si vezmeme vývoj takové Ginny (ve kterém pak, bohužel, pokračovali ostatní režiséři).


A tak se volně dostáváme ke čtvrtému dílu. Všichni známe jeho nejzásadnější část: Cedric Diggory umře a stane se z něj pableskující emo upír zamilovaný do (pravděpodobně) slečny s pouze jedním výrazem na tváři. Pokud jste viděli jen film, tak třeba vůbec netušíte, jak se Voldy dozvěděl o Bartym juniorovi ani to, jak se vlastně vůbec mohl dostat na scénu. Nemáte páru o tom, kdo je Winky, co dělá Dobby nebo třeba jak vypadají i jiné části hradu (třeba taková Bradavická kuchyně… áááchSmějící se). A jen tak mezi námi - ani ten třetí úkol není vyvedený podle knihy. Jakože vůbec. Jinak co je ve čtyřce poměrně zásadní je, pro někoho možná překvapivě, Hermiona! Ano, opravdu! A to vážně ne proto, že randí s Krumem. Jinak ale Newell odvedl až překvapivě dobrou práci a obnovil mou víru ve filmový svět. Na druhou stranu přeskočit pomyslnou Cuarónovu laťku asi moc zabrat nedalo.

Nicméně ani Newell evidentně nepřinesl očekávaný výsledek, a tak se kormidla ujal David Yates. Na kapitánský post nastoupil při Fénixově řádu a zůstal až do konce. Dokázal vystihnout stoupající temnotu knih a přenést jí na plátno kin. Ale i tady nastávají chvíle, kdy máte chuť mlátit hlavou do stolu, proklínat vynález filmu, a ještě dlouho se budete hrůzou budit s tím co probůh s vaší oblíbenou částí některé z posledních tří knih udělal - pokud jí tedy rovnou nevynechal, samozřejmě… Co mi hlava opravdu nebrala nebylo ani tak to, že některé scény vynechal (už nahoře jsem říkala, že to jinak prostě nejde), ale to, že místo nich přidal úplně neexistující! Třeba zapálení Doupěte. Jakože WTF?? Co místo toho dát nějakou z poměrně zásadních scén cos vynechal, kámo?! Některé postavy prošly pod Yatesovým vedením oproti knize přímo zázračnou proměnou směrem vpřed (viď, Neville…?) a některé prostě poněkud opačným směrem.



Každopádně pokud se považujete za fanouška téhle série, která okouzlila miliony lidí po celém světě, opravdu vám nestačí se podívat jen na filmy. Žádný film do sebe nikdy nedokáže přenést všechno a nikdy nemůže být lepší než samotná kniha (čest výjimkám 😉). Protože pocitu otevřít si novou knihu, cítit vůni stránek a barvy a moci zapojit vlastní představivost se prostě nic nevyrovná! A proto, že nepřečíst si Harryho Pottera, vidět jen film, a tvrdit, že jsi obří fanda je asi stejně vypovídající, jako tvrdit, že jste strašně velký obdivovatel Tolkienova díla, a přitom jste všeho všudy viděli Hobita.



 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Sobota v 10:09 | Reagovat

S něčím souhlasím, s něčím zase ne, každopádně je to skutečně velmi podrobná a přesná analýza série. Obzvlášť ocěňuji kuchařku "Jak napsat nesmrtelné literární dílo" - povedla se. Každopádně, variace na hodného Harryho je jedna z mých nejlepších kamarádek, ale nikdy mi nepřišla nudná. Naopak, obdivuji to na ní. Sice jí chybí ona touha po zachraňování světa za každou cenu (naštěstí, to na Harrym opravdu nesnáším :)), přesto ji mám neskutečně ráda.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama