Pro lidi, kteří chtějí začít s Lovecraftem: Vyděděnec a jiné povídky

12. června 2018 v 10:02 |  HOROR

Hororové napětí v koncentrované podobě

Maya:

Tak, jako se Tolkien považuje za otce současné podoby fantasy, Lovecraft dal základní kámen modernímu hororovému žánru. Přestože z jeho práce vychází hromada současných autorů, Lovecraft sám prožil život jako ultimátní socka. Byl tak skromný, že se živil raději ghostwrittingem. Tedy psal knížky na zakázky, které potom pod cizím jménem vydal nějaký slavnější packal. Už to samo dokazuje genialitu tohodle chlapa. Jeho nápady byly tak skvělé, že si je kupovali jiní. Takže se vlastně ani dneska neví, co všechno z té doby napsal. Jeho díla mu potom posmrtně vydali kámoši. Možná je to i dobře, protože byl vrcholně asociální, přátelsky oddaný a klidný Lovecraft asi jen těžce zpracovával, že v reakci na jeho díla vznikly doslova kulty a nová náboženství. Ale kluk má, co zasel. Nemá být tak úchvatným vypravěčem.

Ne, vážně. Četla jsem jeho knihu na plném slunci, zatímco jsem seděla u dálnice, po které jezdily kamiony. Ale nic mě nemohlo v té chvíli vyrušit. Dokonalé popisy si se mnou hrály tak věrně, že kdyby mi někdo v te chvíli sáhnul na rameno, asi mi leknutím zbělají vlasy.

Povídky v téhle knize jsou krátké a spíše bych je označila za výjevy. Jsou to takové Lovecraftovy ochutnávky do propleteného knižního kultu, který vytvořil. Není to nijak lekací kniha, ani nechutná. Ale atmosféra v příbězích je tak hustá, že vám bude připadat opravdu skutečná. Pokud vás povídky zaujmou, už vám nic nebrání sáhnout po jeho dalších knihách, které vám odhalí další detaily ze světa, který tady nakousnete.

Stěžejním příběhem je dozajista Volání Cthulhu, které je základním kamenem celého Lovecraftova kultu, který po jeho smrti vznikl. Možná jste Lovecrafta nečetli, ale zcela jistě jste zaznamenali tu hordu memeček a referencí v celé sféře hudby, filmů, seriálů, počítačových her i dokonce jiných knih.


Povídky mají perfektní český překlad, který věrně napodobuje skutečný Lovecraftův styl psaní.

Co bych ještě vyzdvihla, jsou naprosto skvělé ilustrace Blanky Dvořákové, které směsí hrůzy a decentní nechutnosti dokonale podtrhávají atmosféru knihy.


Kristína:

Budem celkom úprimná - Lovecrafta nemám ani zďaleka tak načítaného, ako by som chcela. Už rok sa mi doma povaľuje jeho zbierka poviedok, v ktorej som skončila kdesi v polovici, ďalšie jeho príbehy som čítala na internete bez nejakého systému, ale ešte ani s jednou jeho knihou som definitívne cieľovú pásku nepretrhla. To však neznamená, že som si po pár príbehoch nedokázala utvoriť názor na jeho tvorbu. Ak už dvíhate kamene, že ma vyprevadíte na druhý svet, môžete ich zase položiť, dnes nikoho do zeme nezadupem.
Lovecraft sa spolu s Poeom považujú za zakladateľov a priekopníkov hororového žánru. Mnohí autori (počínajúc Stephenom Kingom) z ich prác vychádzajú a nechávajú sa nimi inšpirovať. Ale zatiaľ čo sa mi zdá, že napodobniť Poea nie je nič zložité - ak samozrejme dostatočne poznáte jeho štýl a dokážete nájsť zaujímavé zápletky - kopírovať Lovecrafta je ako zbúchať v šope na zadnom dvore vesmírnu raketu, čo prekoná rýchlosť svetla. Absolútne nerozumiem, v akom svete tento pán tvoril, ale za svoj bezmála tridsaťročný život som nečítala žiadneho ďalšieho autora, ktorý má tak neskutočný cit pre budovanie atmosféry (nie, ani King sa nechytá).

Je celkom jedno, či teraz budem hovoriť o poviedkach, ktoré som čítala v rámci zbierok Spisy, alebo o tých, čo sa ku mne dostali v e-knihe Vyděděnec a jiné povídky, stále budem hovoriť o tom istom: je neuveriteľné, čo Lovecraft dokáže so slovom. Ja som človek veľmi netrpezlivý a s popismi sa nikdy dlho nedržiavam, dokonca sú knihy, kde som ich bez pardonu preskočila. A príbeh, kde zaznie možno jeden dialóg na sedemnástich stranách, je pre mňa ako klinec do oka. Preto som spočiatku nerozumela, čím ma Lovecraftove príbehy tak uchvátili, keďže sú z drvivej väčšiny popisné. Nuž, zaujali ma práve preto!

Lovecraft má pozoruhodný talent predať celé spektrum nálad, niekedy v rámci jednej či dvoch strán. V podstate jednoduchý príbeh, ktorý občas neústi do žiadnej uspokojujúcej pointy, je nabitý takou energiou, šťavou, bizarnými a fascinujúcimi obrazmi, že všetko hltáte ako nadšené dieťa. Z poviedok sála exotika, tajomstvo, hrôza, melanchólia, poetickosť, bolesť, aj strach a autor vám ich odovzdáva celými hrsťami. Pri čítaní vo mne ako v amatérskom spisovateľovi občas zahlodala hnusná žiarlivosť, pretože napísať niečo podobné sa mi asi nikdy nepodarí. Potom ma však prešla, pretože Lovecraftove príbehy ma do seba znova vcucli a nechceli pustiť von.

Napriek tomu som však jeho zbierky ešte nikdy nedočítala. Prečo? Lebo, ako som hovorila, som tvor netrpezlivý a často musím meniť žánre, aby ma jeden autor príliš neunavil. Mienim sa však k pánovi Lovecraftovi vrátiť, pretože si to určite zaslúži. Je škoda, že podobné knihy sa dnes už nepíšu. Zatiaľ mu prajem aspoň všetko najlepšie k nedožitým narodeninám. Možno sa dočkáme nejakej kvalitnej reinkarnácie.

P.S. Ak ste čítali memoáre O písaní od Stephena Kinga, iste si spomeniete na pasáž, kde spomína Lovecrafta. Hovorí o ňom ako o majstrovi atmosféry, ale zároveň ako o totálnom diletantovi čo sa písania dialógov týka. Lovecraft údajne o svojej slabosti vedel, práve preto je v jeho knihách dialógov tak málo. Neviem, tých pár, čo som v poviedkach prečítala, sa mi nezdali natoľko zlé, ale je možné, že v originále a pod drobnohľadom kolegu z fachu vyzerajú inak.

Seznam povídek:
Vyděděnec
Pickmanům model
Hudba Ericha Zanna
Volání Cthulhu
Krysy ve zdech

Autor: Howard Phillips Lovecraft
Název: Vyděděnec a jiné povídky

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama