GEJŠA je romantické drama, které se líbí i cynikům.

5. června 2018 v 23:39 |  HISTORICKÉ ROMANCE

"Nestáváme se gejšami proto, abychom vedly život, který by nás uspokojoval. Děláme to proto, že nám nic jiného nezbývá."


Maya:

Gejšu jsem poprve četla, když začal velký boom okolo filmu, který vyšel roku 2005. To mi bylo asi 13. Náhodou mi ji půjčila spolužačka. Než jsem viděla film, trvalo to další 3 roky. Po přečtení Gejšy jsem ji nezavřela, nalistovala jsem si začátek a začala ji hned číst znovu. Potom jsem si v antikvariátu koupila skoro novou verzi a přečetla si ji potřetí. Za pár měsíců jsem jela na lyžák a potřebovala jsem s sebou nějakou lehčí literaturu na oddych. Nechtělo se mi nic vymýšlet, tak jsem si vzala s sebou právě ji. No a potom se z toho stala taková tradice. Četla jsem ji možná dvacetkrát. Znám ji sice nazpaměť, ale vytáhnu si ji z knihovny vždy, když mám narozeniny. A o Vánocích. A když jsem nemocná. A taky když se potřebuju uklidnit a jsem rozladěná. A taky když nejsem. Není to nejlepší kniha na světě, ale je to kniha, ke které se neustále vracím. Proč, to netuším.

Takto vypadá dnes:


Příběh začíná v létě roku 1930, kdy je devítiletá Čijo s neobvyklýma modrošedýma očima odtržena od rodičů i sestry a poslána do Gionu v Kjótu. Tam ji ubytují v jedné z tamních okiji, aby se začala učit na gejšu. Aby její nový život nebyl málo krutý, setkává se nespravedlností na každém kroku. Majitelka okije, paní Nitta, jí přiděluje těžkou práci, kterou pomalu nestačí zvládat, trpí nedostatkem jídla i spánku, a musí bojovat se zákeřností, kterou ji trápí vážená gejša Hacumomo, u které se má později učit. V období této miserie se setká s tajemným pánem ve středních letech v doprovodu dvou gejš, které ho oslovují "Předsedo". Tento muž ji koupí strouhaný led se sirupem a laskavými slovy ji utěší. Tím jí ukáže, že na světě existuje něco jiného než krutost. Čijo se vlije nová energie do žil, a pro kariéru gejši se naprosto nadchne. Na Předsedu nikdy nezapomene a začne vyvíjet veškeré úsilí, aby se s ním zase mohla někdy setkat.


"(...) Ale, Mameha-san, já nechci laskavost!
"Vážně? A já si myslela, že všichni potřebujeme, aby se s námi jednalo laskavě. Asi chceš říct, že bys chtěla něco víc, než jen laskavost. Ale o to něco nemůžeš požádat."
Mameha měla samožřejmě pravdu. Po jejích slovech moje slzy protrhly tu slabou přehradu, která je zadržovala, a s hrozným pocitem hamby jsem si položila hlavu na stůl a rozplakala se. Mameha promluvila, teprve když jsem se zase trochu uklidnila.
"A cos čekala?" zeptala se.
"Něco víc!"
(...)
"Ty by sis raději zvolila osud, jaký měla Šizue, viď?"
Šizue nebyla nijak oblíbená gejša, ale všichni v Gionu ji považovali za nejšťastnější z žen. Třicet let byla milenkou lékárníka. Nebyl to žádný boháč a ona nebyla žádná kráska, ale v celém Kjótu byste nenašli dva další lidi, kteří spolu byli tak rádi jako oni dva. Mameha byla jako obvykle blíž pravdě, než jsem byla ochotná přiznat.
"Je ti osmnáct" pokračovala. "Ani ty, ani já neznáme tvůj osud. Může se stát, že ho nikdy nepoznáš! Osud není vždycky jako party na konci večera. Někdy to není nic víc než celoživotní boj o existenci. (...)"


Gejša je citlivou interpretací meziválečného Japonska v období Velké hospodářské krize, kde se setkáme jednak se sociálními a finančními rozdíly obyčejných lidí a rozhýřené vyšší vrstvy, ale také náhledem do náročného života profesionálních umělkyň, kterými gejši byly. Někteří kritici Gejšu zjednodušeně nazývají "Japonskou Popelkou". S tím nemohu souhlasit, nevzdělaná osiřená Popelka sice fungovala ve své rodině téměř jako otrok, avšak se po setkání se svým vyvoleným prakticky nemusela snažit, a sňatek s krásným princem ji spadl do klína ze dne na den. Tady je romantická linka sice přítomna, ale neoznačila bych ji za tolik zásadní.

Příběh se po celou dobu klidně line, a vše je velmi barvitě popsané, avšak ne tolik, aby to působilo rušivě. Je určený pro ženy téměř jakéhokoliv věku, a myslím, že každá si v něm může najít něco, co ji poteší a občas i pobaví.


" (...) Musím vám říct, že ani po namazání kameliovým olejem a neustálém nahřívání vosku, aby zůstal měkký, vlasy s voskem prostě nejdou dohromady. Vypovídá to hodně o tom, jak jsme mi lidé civilizovaní, když si mladá žena sedne před dospělého muže, dovolí mu, aby jí včesával vosk do vlasů a spokojí se jen s tím, že potichu kňourá. Kdybyste tohle zkusili udělat psovi, kousl by vás tak, že byste těmi dírami po zubech viděli na druhou stranu."


Autor: Arthur Golden
Název knihy: Gejša


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama